Kdy začít s výchovou a výcvikem? S výchovou štěněte je dobré začínat od nejútlejšího věku. První socializaci by měl provádět každý dobrý chovatel. Musí si již s malými štěňátky hrát, zvykat je na lidi.
Majitel štěněte by měl začít s cíleným výcvikem po plném očkování, aby štěně mohlo bez rizika nákazy infekční chorobou na cvičiště mezi ostatní psy. To znamená tak ve třech měsících. Na dobrém cvičáku má výcvikář štěňátka ve zvláštní skupině, kde se prvně seznamují navzájem, pak s ostatními psy a cvičákem. Socializace mezi pejsky je velmi důležitá. Štěně se musí naučit řeči psů a jak se mezi nimi chovat, aby nám z něho nevyrostl konfliktní jedinec, kterého budou ostatní psi napadat, nebo se dokonce on sám nestal agresorem. Musí také pochopit, kde je jeho místo ve skupině a co si může a nemůže dovolit. Tyto věci ho nenaučí nikdo jiný než pejskové sami. Vše se děje hrou. V dobré štěněčí školce je dostatek prostoru, aby se psíci mohli spolu „vylítat na volno“ a do sytosti si pohrát, kde výcvikář nepřetěžuje jejich pozornost a nervovou soustavu pouze únavným drilem v řadě.
Před zahájením výcviku je třeba pořídit pro pejska vhodný obojek. Nesmí ho škrtit ani mu být velký, aby se z něho mohl vysmeknout. Vhodný je kožený nebo i řetízkový, ale v žádném případě ne stahovací a určitě ne s bodlinkami. Dále bude potřeba pevné vodítko a dlouhá vodící šňůra (stopovačka).
Je dobré mít s sebou oblíbenou hračku, sušené rybičky nebo opečené kousky masa.
Je důležité, aby se celá rodina domluvila na tom, že všichni budou dávat pro jednu činnost stejné povely. Jinak je pes zmatený. Proto je taky správné, aby se dávaly povely, které se používají i u zkoušek. Pak odpadnou problémy, že při zkouškách to kazí pejskovi psovod. Správné povely budeme uvádět u každého jednotlivého cviku.
Po dvou až třech návštěvách cvičáku se začne s nácvikem základní poslušnosti. Jde v podstatě o výcvik, kde se psem nacvičíme základní povely, které by měl k pohodovému soužití s člověkem zvládat každý pejsek, abychom s ním mohli beze strachu na procházku. Tu si daleko více může vychutnat pejsek se základním výcvikem, kterého se nemusíme bát pustit na volno, než necvičení pejskové, kteří nezvládají přivolání a jsou odsouzeni procházky absolvovat pouze na vodítku. S takovým psem se snadno stane, že místo relaxace na čerstvém vzduchu musíme s očima na stopkách hlídat, jestli se zpoza rohu nevynořil nějaký pes, nejede auto či nám pejsek v terénu nenavětřil nějakou zvěř a nechystá se ji pronásledovat.
Na cvičák je vhodné chodit dvakrát týdně a denně doma nově nabyté dovednosti procvičovat. U štěněte tak l0 minut několikrát za den. Štěně nesmíme otrávit delším výcvikem, ke kterému by později mohlo získat averzi a my bychom tak nadělali více škody než užitku. Vhodné je přestat, když vidíme, že jeho zájem opadává, a to nejlépe tak, aby i poslední cvik ještě štěně vykonalo. Musíme totiž dbát na to, aby každý povel byl uposlechnut a každý cvik byl dotažen ke konci.
Veškerá cvičení se provádí hrou. Jako motivace slouží oblíbená hračka. Odměny sladkostmi není dobré přehánět, pro našeho psíka to není nic zdravého. Také nevolte slané uzeniny a sýry. Jako odměna například dobře poslouží vařený kousek masa velikosti nehtu. Po provedeném cviku je dobré psa vždy pochválit – slovně i poplácáním po hrudi vepředu pod krkem. Nebojme se přehánět pochvalu a neohlížejme se nijak na to, co tomu říkají ostatní lidé na ulici a že někdy můžeme působit jako kašpaři, pejsek vnímá především náš tón hlasu, výšku, zabarvení a naši mimiku a gesta. Ty proto pro něj musí být jasné a zřetelné. O tom, že má z naší pochvaly radost a naše herecké vystoupení vnímá, se můžete sami přesvědčit podle jeho reakcí. Dobrý výcvikář musí být taky trochu herec.
Délku cvičení prodlužujeme nejen podle věku psa, ale podle jeho temperamentu a chuti ke cvičení. Přesné časové údaje nelze stanovit. Délku ovlivňuje i počasí, zejména teplota. Při velké teplotě a slunečném počasí v létě je vhodné cvičit brzy ráno a pak až večer, kdy teplota klesne a zajde slunce. Nikdy necvičte v přímém slunci v poledne nebo odpoledne. Dbejte také na pitný režim pejska. Pokud na cvičišti není voda, vezměte ji s sebou.
Není vhodné cvičit po krmení. U velkých plemen by mohlo dojít k torzi žaludku. Pes zpravidla nemá zájem o práci, když je po krmení. Ani ho nelze motivovat odměnami, když na ně nemá chuť. Je potřeba nechat jeho tělo odpočívat, aby se soustředilo na trávení a zpracování přijaté potravy.
Povely pronášíme důraznou intonací, nahlas, ne, jako když ševelí unavený vánek v korunách jabloní, ovšem ani ne tak, abychom psa zastrašili řvaním s dikcí dozorce z koncentračního tábora. Důležité je používat před každým povelem jméno psa, proto by před zahájením výcviku pejsek už měl na své jméno reagovat. Jméno mu umožní nejen rozlišit, že povel platí jemu, ale také mu dopřát zlomek vteřiny, kterou potřebuje na soustředění, že se od něj něco chce, a my nemuseli povel opakovat. Povel by měl být pronášen jen jednou, pokud ho začnete opakovat, pes si zvykne na první či druhý povel neposlouchat. Povely mají být jasné, krátké a vždy stejné. Nezaměňujte tedy nikdy například Pojď sem a Ke mně. My v tom budeme mít jasno, ale pejsek nikoliv.
Nyní se podíváme na nácvik jednotlivých základních cviků.
Sedni
Ve stoje ukážeme pejskovi hračku nebo pamlsek, který je nad úrovní jeho očí, ale výše než může dosáhnout, aby neměl tendenci na to, co držíme v ruce vyskakovat. Pes musí zaklonit hlavu a přirozeně, sám od sebe si začíná sedat. V tom momentě zavelíme: „Jméno, sedni!“ Jak již bylo řečeno dříve, povel říkáme jen jednou, neopakujeme ho. Pes by si dobře zapamatoval, pokud by nemusel na první povel poslechnout a postupně by dobu pro vykonání příkazu prodlužoval. Jestliže budeme povel opakovat stále dokola, naše pozice vůdce smečky patrně dostane vážné trhliny.
Tichý povel pro sedni
Pak hned musí následovat velká pochvala a odměna. Až se toto pejsek naučí, většina z nich to zvládne velmi brzy, přikročíme k učení sedu při chůzi na vodítku vedle nohy. Psa vodíme vždy u levé nohy a vodítko držíme v pravé ruce.
Zastavíme, zavelíme povel se jménem a současně mírně trhneme vodítkem v pravé ruce dozadu a nahoru a levou rukou přitlačíme psovi záď. Potom se opět rozejdeme a cvik opakujeme. Při nácviku povelu sedni před námi doplníme o gestiku, která je pro psa čitelnější a taky nám později umožní psa ovládat tiše na dálku. Ruka je ohnutá dlaní ven.
Lehni
Vycházíme ze základního postavení, kdy pes sedí u levé nohy. Do pravé ruky vezmeme pamlsek a před psem ho dáváme k zemi a levou rukou mírně psa tlačíme rovněž k zemi. Pravou rukou s pamlskem můžeme ještě lehce táhnout za vodítko směrem dolů a k zemi. Po provedení cviku je třeba pejska opět pochválit. Někteří psi se bojí, cvik jim není příjemný, proto je uklidníme. Opět cvik provedeme do konce, kdy si pejsek lehne. Pejsek by měl ještě chvíli v této poloze vydržet, ne okamžitě vyskočit, když ho pustíme. Nikdy se nesmíme spokojit s nepřesným provedením. Pes by měl v poloze lehni zůstat do doby, než vydáte jiný povel. Prodlužujte dobu, kdy leží, některým pejskům dělá potíže v této poloze vydržet i pár vteřin, cvik provedou a ihned pak vyskočí, což je chyba. Nespěchejte s rychlým vydáváním jiného povelu, zvykejte psa na to, že ve cviku musí chvíli vydržet. Nezapomeňte pak na psa a povel zrušte povelem volno, nebo cvičte dál.
Tichý povel pro lehni
Pokud pejsek lehá na bok nebo ukazuje břicho, ignorujeme jeho výzvy ke hře, zatáhneme za vodítko, aby vstal a cvik opakujeme, dokud ho neprovede správně. Zvedneme ho pomocí pamlsku, nebo popojdeme a cvik zopakujeme znovu. Pochvalu a pamlsek dáme psovi jen za správně provedený cvik. Pes musí ležet rovně, chybou je i lehání si na stranu na stehno. Naučte psa poslouchat na první povel, chybou je povel opakovat. Nepoužívejte jiná a další doplňková gesta, než jsou gesta zde popsaná. Pokud byste se chtěli zúčastnit se psem zkoušek, bylo by to započítáno jako trestný bod za povel navíc.
Tichý povel provedeme mávnutím natažené ruky vzhůru směrem dolů. Pokud cvičíme povel se psem u nohy mávneme nad psem směrem od hlavy k ocasu.
Při procvičování povely střídejte, abyste nepoužívali vždy stále stejné pořadí povelů za sebou.
Doporučuji zpočátku povely cvičit doma v klidu, někteří psi si venku lehají s nechutí, zvláště když jsou kolem psi jiní. Začínat s nácvikem povelu v takovém prostředí je pak pro psa obtížnější. Až pes pochopí z domácího nácviku, co se po něm žádá, nacvičujte postupně v náročnějších prostředích.
Pokud dobře nacvičíte tento povel, je možné ho využít u některých psů, kteří mají problém s přivoláním. Uzemnění psovi pomůže se zklidnit. U loveckých psů se využívá povel Daun (z anglického down), kdy pes lehne s hlavou přitisknutou k zemi. Tento povel je výhodný nejen pro to, že se pes zneviditelní opticky před zvěří, ale hlavně proto, aby ho nezneklidňovaly vizuální podněty, podněcují ho pronásledovat zvěř.
Vstaň
Nácvik povelu Vstaň. Pravou rukou držíme vodítko nakrátko a táhneme ho vzhůru, levou rukou nadzvedáme psa pod břichem. Když se pes postaví, pochválíme ho.
