Tygr ussurijský alias sibiřský, amurský, altajský, korejský, mandžuský nebo severočínský je největší kočkovitá šelma, žijící dnes pouze na omezeném území na východě Ruska či v Číně a jsoucí tam jako ohrožený druh chráněná. Žije v tajze, hustých porostech kolem řek a jezer a ve smíšených a jehličnatých lesích, potřebuje rozlehlé člověkem nedotčené území.
Tygr ussurijský dorůstá až třísetkilové hmotnosti, může být až 280 centimetrů dlouhý a v kohoutku jeden a čtvrt metru vysoký, s až půlmetrovým ocasem. Samci bývají mnohem větší než samice. Je světlejší než ostatní tygří druhy, kresba je tmavohnědá, pruhy příčné a zpravidla zdvojené, stehna a boky jsou šedohnědé nebo šedé, spodní část těla bílá, samci mívají zpravidla kresbu v podobě protáhlého obráceného U na kořeni ocasu. Srst má tento tygr dlouhou a hustou, má dlouhé světlé licousy.
Tygři ussurijští žijí v doupatech v jeskyních nebo pod vyvrácenými stromy, loví ve dne a za soumraku. Ke kořisti, zpravidla jelení zvěři a prasatům, se nejprve připlíží a pak ji skokem srazí, nepohrdnou ale mimo zmíněné ani menšími savci či rybami a troufnou si i na medvědy. Velkou kořist poté ukrývají a vracejí se k ní opakovaně na hostinu. Ve svém revíru pronásledují a zabíjejí jiné šelmy, jejich jediným přirozeným nepřítelem je člověk.
Rádi a dobře plavou.
Páří se nejčastěji v zimě a na jaře a po celou dobu říje zůstávají v páru, ač jinak jsou samotáři, po asi stodenní březosti se rodívají dvě až tři mláďata, vyjímečně až dvakrát tolik či naopak jedináček. Tygřice ale odchovají nanejvýš tři nebo čtyři mláďata, jež berou na lov už od pěti až šesti měsíců věku.
V zajetí, kde žije většina těchto tygrů, se sice dobře množí, ale ztrácí strach z lidí a schopnost samostatně lovit a nelze je tak už vrátit do přírody.
