Tato rodina měla vždy ráda domácí zvířata, zejména pak psy. A nejen že je měla ráda, ale měla pro jejich chov i náležité podmínky. Žila totiž v domě s velkou zahradou na kraji města, kde se takový pes mohl dostatečně vyřádit, aniž by byl někomu na obtíž. Ovšem zároveň měla tato rodina na psy prostě smůlu. Protože za vcelku nedlouhý čas se jich u ní vystřídalo povícero a s každým z nich bylo jenom trápení. Tedy především maminka měla s jejich psy notně neblahé zkušenosti.
Stejné potíže představoval i pes poslední, nad jehož počínáním právě paní domu lamentovala
„A zítra půjde tohle psisko z domu. Buď ho udáš někam do útulku, nebo ho prostě necháme utratit. Potvora jedna!“
Matka měla důvod k vypěnění. Protože ani tento pes, stejně jako všichni před ním, se nedokázal ovládnout. Naoko takové dobračisko, kam ho člověk ráno postavil, tam ho večer našel. Člověk by věřil tomu, že je skvěle vycvičený a že se bude chovat tak, jak se na dobrého psa sluší a patří, a zatím tohle! Jenom na chvilku odešla z domu a stalo se to, co se stalo.
Z kusu uzeného na stole, připraveného k dnešní večeři, nezbyl ani kousíček. Stačilo zapomenout zavřít dveře do kuchyně a tahle potvora neodolala a sežrala flák masa, jaký měl vystačit pro všechny členy domácnosti. Prostě hrůza.
„To ti povídám,“ běsnila matka směrem k otci, „teď toho psa půjdeš uvázat na dvorek a zítra hned po práci se ho zbavíš. Takovouhle žravou potvoru tady nechci ani vidět.“
Otec by se psa snad i zastal, dal by mu ještě šanci, ovšem vida matku raději spolkl slova o tom, že má jejich pejsek tak smutný a provinilý kukuč, že by mu snad pro jednou mohli odpustit.
Matka lamentovala tak, že jí otec prostě musel učinit po vůli.
Popadl vodítko a vedl toto napětí nechápajícího psa na dvorek, aby jej uvázal a zabránil mu tak v přístupu do domu.
A když jej pak venku přivazoval k boudě, jsa si jist, že jsou tu sami, ke svému psovi pronesl: „Promiň, dělám to nerad, ale musím. Je mi tě líto, ale nejde to jinak. Půjdeš do útulku jako všichni naši psi před tebou. Protože jsi to viděl sám. Víš, co by se mi stalo, kdybych se přiznal, že jsem i tohle maso sežral já?“
