Po kočce jsem toužila, co si pamatuji. Když jsem se přestěhovala do velkého města, řešila jsem, jaké zvíře by bylo vzhledem k mé dlouhé pracovní době vhodné.

A přišla jsem na to, že kočka by byla naprosto ideální. Projížděla jsem na internetu názory lidí, abych zjistila, jaká rasa by byla pro mě vhodná. Prvotní nápad byl poskytnout domov opuštěné kočce, ale domácí kočky v malém prostoru trpí, proto jsem zvolila papírovou, ta je na domovní prostředí zvyklá,“ říká kočičí milovnice Nikola Lucková.

A proč padla volba zrovna na britskou kočku?
Podle povahy plemene jsem se rozhodovala, které kočky jsou vhodné pro samostatně žijící lidi. Hrozně se mi líbil Ocilcat, což je takový malý leopard, ale ten sám nevydrží. Je totiž hodně společenský a vázaný na rodinu. Radgoll (hadrová panenka) nevydrží sama, musí mít alespoň jednoho kamaráda. Toto dlouhosrsté plemeno je také náročné na údržbu srsti. Takže nakonec britská krátkosrstá byla nejvhodnější volbou.

Odkud sis jí přivezla domů?
Z chovatelské stanice Avalone ze Sedlčan. Volila jsem kocoura s papíry, protože je to záruka toho, že prodávají zdravé zvíře. I když to není levná záležitost, ale za tu jistotou to stojí.

Jaký jsi mu přichystala domov?
Záchod, škrabadlo, jídlo, fontánka na vodu, spousta hraček, to vše bylo nezbytností. Dalo by se říct, že jsem kocourovi celý byt přizpůsobila. Do půl roku byl pánem bytu kocour a mě trpí jen jako nocležníka. Kocourka jsem pojmenovala Dante, v průkazu původu má sice Da derga Avalone, to je ale v běžném životě nepoužitelné.

Jak jste se spolu sžívali?
Zvykli jsme si hodně rychle, už druhý den spal u mě na zádech a odhaloval břicho. To je známka toho, že se zvíře cítí bezpečně. Choval se, jako by byl doma téměř od prvního dne. Byla jsem ráda, že byl naučený na záchod, nikdy se mu nestala nehoda jinde v bytě. Vše se naučil od matky. Papírové kočky odchází od kočičí matky až ve třináctém týdnu, aby od ní všechno okoukaly.

Je Dantík ničitel?
Co se týče záclon, jsem vděčná za Ikeu a její záclony za 79,- Kč. S frekvencí ničení a tudíž i výměny, bych za chvilku měla v peněžence průvan. Mé zlatíčko vlastně za to vůbec nemůže, rozčilují ho mouchy a chce je prostě lapit. Ale dívám se na to pozitivně, mám byt bez jakéhokoli hmyzu.

Je to také lovec, z terasy mi tahá své úlovky v podobě obrovských koníků. Je to lahůdka, se kterou přede mnou utíká, protože bych mu jí vzala. Nadšení pro jeho stolování opravdu nesdílím.

Je kocourek jako tvé dítě?
Není to jenom mé dítě, ale bratr, otec, manžel… a někdy i matka. Když něco v bytě změním, třeba přehodím nábytek, stačí jen křeslo, tak mě vymňoukává, protože se mu to nelíbí. Nemá rád změny. Jako bych slyšela nadávat mámu.
Občas mě dokáže vytočit. Například jsem ho jednou hledala dobrou půl hodinu po mém 30m2 bytě, volala jsem ho, lákala na dobroty a kočka nikde. Spokojeně si hověl v mé skříni mezi naskládaným prádlem a koukal na mě tím stylem, co blbneš?

Jak je kocourek starý? A má nějaké „neřesti“?
V září mu budou tři roky, a zrovna je v období, kdy je komunikativní. Povídám si s ním a mňoukáním mi „odpovídá“.

Když mi není nejlíp, vycítí to a přijde mi lásku projevit olíznutím obličeje.

Je hodně rozmlsaný, jen tak nějakou konzervu nechce, ale miluje olivový olej, nakládaný chřest a nepohrdne ani sterilizovaným hráškem. Když to jím, tak by mi strčil tlamu rovnou do pusy.

Co bys vzkázala těm, kteří si chtějí britskou kočku pořídit?
Získáte kamaráda do nepohody, se kterým se nikdy nebudete nudit.  Promyslete si, jestli chcete zvíře pro chov, jinak je dobré je do dvou let nechat kastrovat. Zvíře pak totiž dost trpí. Kocouři značkují a jsou protivní a kočky křičí, protože hledají samce.

Sdílejte
Předchozí článekPoučení od kočky
Další článekPuma americká