Ve vodě se hluk rozléhá mnohem rychleji než ve vzduchu a také má výrazně větší dopad na život živočichů, kteří zde žijí. Doposud se mnoho lidí domnívalo, že hluk ovlivňuje pouze mořská zvířata, ale má negativní vliv dokonce i na mořskou trávu. Znečištění hlukem dokáže vážně poškodit strukturu rostliny.
Studie odhalila škodlivý vliv znečištění hlukem
Existuje mnoho zdrojů hluku, od lodí až po vrtné soupravy nebo hlučné turisty. Hluk má v oceánu vliv nejen na zvířata, která mají sluch, ale na veškeré mořské organismy. Studie publikovaná v žurnálu Nature ukázala, že minimálně jeden druh mořské trávy velmi trpí, když je vystaven akustickému chaosu.
Poškození je zvláště výrazné v částech rostliny odpovědné za detekci gravitace a skladování energie.
Hluk ohrožuje i hlavonožce
Vedoucím výzkumu je Michel André, ředitel Laboratoře aplikované bioakustiky na Polytechnické univerzitě v Katalánsku ve Španělsku. K výzkumu ho přiměl předchozí výzkum, který se zaměřoval na studii, který zkoumal vliv hluku na hlavonožce. Hlavonožci nemají sluchové orgány, ale mají statocysty – orgány, pro které se orientují. Tyto orgány vnímají vibrační vlny a hluk má i na ně špatný vliv.
„To zcela posunulo naši vizi a náš přístup k hlukovému znečištění,“ říká André, protože do té doby se vědci soustředili na starosti velryb a delfínů, kteří pomocí zvuku páří, nacházejí potravu, komunikují a navigují. Tisíce mořských živočichů, od korálů po medúzy, mají statocysty, což otevírá možnost, že zvuky generované lidmi mohou mít mnohem dalekosáhlejší účinky.
Jde o problém, o kterém se málo mluví a je třeba, aby všichni věděli, jak nebezpečné může být znečištění hlukem. V mořské trávě sice nejsou statocysty, ale tyto organismy mají buněčné struktury zvané amyloplasty. Amyloplasty vnímají gravitaci a pomáhají vodním rostlinám dostat kořeny dolů a a protlačit je přes sedimenty mořského dna.
Experiment dokázal negativní vliv hluku
André a jeho kolegové dokázali experiment, během kterého pouštěli zvuky přes reproduktor s frekvencí od 50 do 400 hertzů. Zvuky připomínají lidskou činnost, která je specifická pro mořské prostředí. Mořská tráva byla na dvě hodiny vystavena hluku a následně se zkoumala její poškození. Akustické poškození bylo velké a neustále se zhoršovalo. Prudce klesla hladina škrobů v amyloplastech a narušena byla i symbiotická houba, která mořské trávě pomáhá při přijímání živin.
Vliv na skladování uhlíku
Mořská tráva se výraznými způsoby podílí také na skladování omezeným způsobem. Louky z mořské trávy ukládají obrovské množství uhlíku, kde může být uhlík uložen i tisíce let. Součástí výzkumu je také Aurora Ricart, mořský ekolog z Maine’s Bigelow Laboratory for Ocean Sciences.
„Pokud zvuk ovlivňuje škrob,“ říká Ricart, „pak se metabolismus uhlíku v rostlině určitě změní.“ A to by mohlo mít vliv na roli, kterou rostliny mají při sekvestraci uhlíku ve větším měřítku. “
Podle Andrého je objev, že hlukové znečištění ovlivňuje mořskou trávu, jen začátek. „Není důvod si myslet, že by jiné rostliny neměly trpět stejným traumatem,“ říká.
Tomuto výzkumu by měla být věnována velká pozornost. Člověk se podílí na ničím životě v oceánu mnoha způsoby a znečištění hlukem je jedním z nich. Je potřeba se na tento problém zaměřit a dělat vše proto, aby neohrožoval mořský život. Život v oceánech je nezbytný nejen pro mořský ekosystém, ale pro prostředí celé planety.
