Tapír jihoamerický, savec a lichokopytník žijící v Jižní Americe, dorůstá délky až dvou metrů a metrové výšky a čtvrttunové hmotnosti.
Vzhledově připomíná prase, má však vysoké a štíhlé nohy se třemi prsty na zadních a čtyřmi na předních končetinách a krátký pohyblivý chobot.
Díky tvaru těla snadno prochází hustou vegetací. Tělo je jednobarevné, se svalnatým hřebenem na hlavě a krátkou stojatou hřívou, obličej je dlouhý, jelikož nosní vývody jsou dost prodloužené a nozdry leží na špičce čenichu. Jeho oči jsou naopak malé a uložené hluboko v očnicích, kde jsou chráněné před rostlinstvem, jímž se tapír prodírává.
Dobře cítí a slyší, hůř vidí. Čich je tak tím hlavním při hledání potravy, zjišťování nebezpečí a komunikaci s ostatními tapíry.
Žije v hustých deštných pralesích, zejména poblíž řek či bažin, ovšem vystupuje i do vysokých nadmořských výšek And. Živí se čistě rostlinnou potravou, listím stromů a keřů, plody, travinami, ovšem může se přijít nakrmit i na pole.
S výjimkou samic s mláďaty žijí tapíři samotářsky, skrytě a jsou plaší, žijí hlavně za tmy a přes den se skrývají. Dospělí samci si hlídají svá teritoria, v nichž se pohybují po vyšlapaných stezkách a k samicím se přidávají jen v době páření.
Březost trvá asi čtyři sta dní a poté se rodí jedno čtyř- až sedmikilogramové mládě, jež je šest až osm měsíců tmavohnědé s podélnými bílými přerušovanými pruhy po těle a zůstává s matkou minimálně jeden rok.
Tapír dospívá ve třech až čtyřech letech a dožít se může i pětatřicítky.
Tento druh není ohroženým druhem, přesto však jeho stavy klesají spolu s úbytkem vhodných míst pro jeho život. Jeho přirozenými nepřáteli jsou kromě lidí i jaguáři.
