Ptáci se sesedli na větvi vysokého stromu ke sněmování. Toto náhlé zasedání bylo vyprovokováno sojkou, která jako první na tuto podivnou nesrovnalost narazila a nemohla si ji pochopitelně nechat jenom pro sebe, podobně její kolegyni, jež jak známo sloužila coby informační zdroj samotnému Krakonošovi.
Nyní však, nemaje Krakonoše, svolala na tuto větev ostatní ptactvo k poradě. Protože to, co viděla, ji nemohlo nechat v klidu. Vždyť kdo to kdy viděl?
Jestřáb a krahujec zasedání bojkotovali, protože co je jim do záhadologie, že?
Koroptev a bažant se pak sice na výzvu dostavili, ovšem zachovávali si, jsa přízemními tvory, od ostatního zasedajícího ptactva odstup. Protože sice byli rovněž zvědaví, stejně jako ti, co z toho byli na větvi na větvi, ale co jim vlastně bylo do toho? Oni se na tak vysoký post, jenž byl předmětem diskuse, stejně nedostanou, takže proč se nějak mimořádně exponovat?
Rovněž střízlík se raději střízlivě držel při zemi, jakož i stehlík.
Ovšem to hlavní se odehrávalo tam nahoře. Tam, kam za sojkou přilétli především v tomto osobně zaangažovaní strakapoud, brhlík a křivka a za propagandu zodpovědní vrána a havran, kteří rázem vykrákali novinu ze všech novin nejnovější celému polesí. Byl tu i králíček a byla tu i sýkora, kteří tady v jehličnatých větvích byli vlastně doma, byl tu i ťuhýk, jenž je tradičně na nejvyšších postech. Slétli se i čížek, ořešník, zvonek, strnad, stehlík, hýl a drozd. A samozřejmě nemohla chybět ani straka, protože kde je takové srocení, tam by mohli být i něco k odcizení. A že tu bylo vrabců jako vrabců, o tom snad nikdo nepochybujete. Jako poslední dorazil pak i šoupálek, který to měl s dopravou nejtěžší, protože sem nepřilétl, ale vyběhl po kmeni.
Náš tip: Pokud budete vyrábět vánoční přání, inspirujte se na www.prani-pranicka.cz, určitě si zde vyberete a získáte inspiraci.
Diskuse byla živá natolik, že se datlovi nedařilo ji usměrnit, byť tloukl hlavou o kmen sebevíc.
A nebylo divu. Protože kdo kdy něco takového viděl? Kdo kdy na něco podobného natrefil? Vždyť to vlastně bylo proti přírodě!
Protože co to jen vyrostlo na protějším stromě? Co se to tam objevilo, navíc naprosto znenadání? Ještě včera nic a najednou tohle!
Co s tím? Podlehnout, nechat se zmámit? Nebo odolat pokušení, protože kdo ví, co za záludnost se v tomto může skrývat?
Protože na větvích protějšího stromu vyrostlo sušené ovoce, jež bylo vlastní docela jiným stromům. Protože na něm vyrostly tukem se lesknoucí šišky, vyrostly tu nepřírodní sáčky s většími oky naplněné zrním a drobty, vyrostly tu kousky loje a kdovíco ještě.
Taková hostina na jednom jediném stromě! Jídlo i pro ty, pro něž právě na tomto druhu stromu nikdy nic nevyrostlo.
Co s tím?
Diskuse byla dlouhá. Jedni nabádali k ostražitosti a bdělosti, druzí se už už chtěli vrhnout vpřed, avšak zdráhali se tak učinit, protože veřejné mínění je veřejné mínění.
Ale nakonec diskutéři neodolali. Protože hlad je hlad. A co záleží na způsobu servírování, hlavně když je co dát do žaludku.
Všichni se vrhli na neobvyklý strom a tu sedíce pevně na větvičce a tu visíce přímo na kousku toho žvance se oddali hodování.
Jak jim pane chutnalo! Byť nevěděli, a bylo jim to vlastně fuk, že jim tuto hostinu připravil tvor zvaný člověk. Že toto bylo jejich štědrovečerní večeří.
