Vždycky jsem se strašně moc bála psů. Když jsem byla malá, tak ke mně přiběhl obrovský dalmatin a oblízl mi tvář. Od té doby byli pro mě psi velké, děsivé a odporné obludy.
Nicméně jsem jako jedináček měla mysl celkem rozmlsanou a tak jsem jednou doma řekla: „Já chci psa.“ A po mém nekonečném přemlouvání nezbylo rodičům nic jiného, než mi pejska koupit.
Sehnali mi dokonale roztomiloučké štěňátko zlatého retrievera. Nejprve se mu samozřejmě děsně stýskalo po mamince a sourozencům, ale později začalo prozkoumávat nový domov. Neli, tak jsme ho pojmenovali, měla už od mala duši zahradního architekta. Postupně, jak prozkoumávala terén naší zahrady, vykopávala nevhodně umístěné rostliny. Velmi často přemisťuje kůru a kamení v okrasných záhoncích, občas rostlinky přihnojí zahrabáním kostičky nebo jiného pamlsku do jejich blízkosti nebo přímo pod ně a také si neodpustí pečovat o náš záhonek, pravidelně vybírá dozrálé jahody a maliny. Dokonce je tak pečlivá, že se pracně postaví na zadní a ujídá třešně, abychom pak neměli takovou práci s jejich trháním.
Dalším jejím vrozeným talentem je její vůdcovská povaha. Hned se sama zvolila za kápo rodiny a na jakémkoliv výletě určuje rychlost chůze a délku přestávek při prohlížení památek či zajímavostí. Velmi se podobá zapáleným průvodcům na poznávacím zájezdu. Pořád nás přepočítává, běhá od prvního k poslednímu, aby se nikdo neztratil, a se svým hrdě zdviženým ocasem jednoznačně naznačuje, že se jí mám držet, jinak se nám něco stane. Nedej bože, aby někoho napadlo s ní jet někam na kole. Naše slečinka sice běží poslušně u kola, pak ale zahledne něco zajímavého a vrhne po tom. Cyklista vždycky skončí v příkopu s odřeným nosem. Nejinak tomu je s kolečkovými bruslemi.
Ještě bych se ráda zmínila o jejích nejlepších vlastnostech, jsou to chytrost a přátelskost. Když vám například ukradne botu a začne jí kdesi schovaná žužlat, nejlepší je na ní zakřičet: „Tak to už si asi nechceš se mnou hrát. Škoda. Tak já jdu domů.“ Chvíli počkat a zaručuju vám, že do dvaceti minut bude bota, i když dosti zdemolovaná a poslintaná, ležet před vámi a Nelinka s vrtícím ocáskem v hubě držet míček a škemrat o vaši pozornost. Přátelskost není nikdy na škodu, třeba když přijdou takový zloději. Neli bude mít tak děsně velkou radost, že k nám jde nějaká neznámá návštěva, že se rozběhne, povalí je na zem a zuřivě je bude oblizovat jejím obrovitánským jazykem.
A proto Vám všem doporučuji si takového pejska pořídit. Nejen že vám často na zahradě vytvoří překvapení a nikdy se s ním nebudete nudit, ale hlavně je skvělý kamarád, nikdy vás nezklame a neopustí a dokonce vás i ochrání před zloději, i když trošku jinými metodami, než by byly očekávány. Nelinku máme doma už spoustu let a povím vám, nikdy bych jí za nic na světě nevyměnila!
