Člověku se dostane od zvířat nejednou ponaučení, moudra, kterého se mu tolikrát nedostane z jeho okruhu lidského. Zvířata mohou člověka obohatit o vědomost, které by jinak nenabyl, dokud by nebylo dost možná už pozdě.
A není nezbytně nutným, aby zvířata dávající člověku ponaučení byla vůbec živá. A nemusí být vlastně ani mrtvá. Taková zvířata prostě nemusí být ani skutečná zvířata.
Protože člověku se dostane moudrého ponaučení kupříkladu i od zvířat vycpaných. Třeba u takového dávno již zhynulého a nyní vycpaného slona se člověk může poučit o tom, jak je tento veliký, a z toho si odvodit, co by z člověka zbylo, kdyby na něj tento šlápl. U vycpaného hrocha lze poznat, jak velkou má tento tlamu, u aligátora či žraloka z rodu těch vycpaných lze posoudit velikost a ostrost zubů a čelistí, jež známe třeba z Čelistí. U vycpaného medvěda se člověk poučí, jak že vypadal třeba takový poslední šumavský medvěd, jenž tu dnes už dávno není k vidění in natura.
A poučení člověku dají i atrapy zvířat opravdových, jimž se říkává třeba plyšáci. Krteček, včelí medvídek, přehršel kočkoviných šelem, pejsci, hadi a jiné napodobeniny, tu dokonalé a tu sotva rozpoznatelné.
Všechna tato neživá zvířata dávají člověku jedno moudro, v němž je zahaleno mouder minimálně několik.
To základní moudro skýtané neživými tvory zní, že nemusí být vždy všechno na světě vždy takové, jakým se toto být zdá. Což pak člověk pozná ve chvíli, kdy odroste atrapám a narazí na jejich skutečnou, živou alternativu.
Protože zatímco plyšáci jsou tak heboučcí, dá se s nimi hrát, metat jimi do dáli a výše, narušovat jejich celistvost a jinak nepatřičně s nimi nakládat, zatímco vycpaniny jsou nejednou kdejakému rošťákovi spíše k smíchu, činit totéž s jejich skutečnými alternativami se tak často vpravdě nevyplácí.
Hrajeme-li si s plyšovou „kočičkou“, je třeba mít na paměti, že ta živá a přerostlá si „pohraje“ s námi, plyšový pejsek je daleko něžnější než pitbull a potkáme-li nevycpaného slona či hrocha, neměli bychom ho po dlouhý časový úsek zblízka obdivovat, ale raději se dát na úprk.
Neživé variace zvířat nám prostě dokáží rovněž moudře poradit, a sice v tom, jak je důležitými být ve střehu a nepodléhat jen iluzím, prvním dojmům. Což neplatí jen a pouze pro zvířata.
