Člověk se nejednou může poučit i u tak zdánlivě hloupého tvora, jako je pták. U takového, co zdánlivě nepobral více moudrosti, než aby si pamatoval, že se má vyklubat z vajíčka, zobat, kálet na sochy či lidi, snášet vlastní vajíčka a nakonec dopadnout v souladu s přírodními zákony, tedy sežrat a být sežrán.
Ale co se moudrosti či vychytralosti týká, nemusí to být nezbytně přesně tak a nejinak. Protože i takoví docela obyčejní ptáci mívají aspoň kousek rozumu v hlavě. A vykoumají nejednou to, co mnoha lidem ani nevytane na mysli. Dokud se ptáky nedají inspirovat.
A jednou takovou inspirací všem pracujícím a snažícím se lidem může být třeba kukačka. Tedy ne ta z hodin, která je jen vystrčena strojkem, aby udělala „kuku“, byla zatažena a určitý časový úsek pomlčela, ale ta živá.
Protože jak jen se tato už odmalička má! Žije sice u „pěstounů“, kteří ji za vlastní pojali pouze nevědomky a nedobrovolně, vystrnadí však z rodného hnízda vlastní potomstvo ji adoptující rodiny, jíž se pak může nechat živit. A to dobře a hodně živit.
Pak se sice sama zdánlivě oddá svým mateřským povinnostem, ovšem vskutku jen zdánlivě. Protože snesením nějakého toho vejce to pro ni končí, Snesením do cizího hnízda, přesně po vzoru jejích skutečných biologických předků.
Oč si tato žije snáze, než jak je tomu u řádných lidí! Strčí svá vejce do cizího hnízda a ať se jí někdo jiný postará o potomstvo. Ať je hřeje, živí, ať tomuto obětuje svou vlastní energii, vlastní omladinu, vlastní budoucnost.
Ona si zatím zase někde lítá a užívá života. Žádné rodičovské problémy, žádné trable. Jen si nacpat nácka a užívat si, lebedit si, mít se líp než kterýkoliv jiný pták.
Jak jenom jí lidé mohou závidět! Dokonce učit by se od ní lidé mohli! Tedy někteří… Tedy ti moulové, co si plní řádně své povinnosti, co opečovávají své potomstvo jako oko v hlavě, jako nejcennější poklad. Ti, kteří nekašlou na své povinosti.
Ovšem raději by si s tím měli pospíšit. Dokud je kolem nás ještě dost „ptáků“, ochotných na takovou „adopci“ přistoupit.
