Osel je nenápadně zbarvený ušatý lichokopytník z čeledi koňovitých. Vzhledem se podobá primitivním druhům koní, má kratší nohy a větší hlavu. Samec má v kohoutku kolem stodvaceti centimetrů, samice je trochu menší. Všichni osli mají na hřbetě „úhoří pruh“ a často i tmavé zebrování končetin.
Jedná se o společenské tvory žijící v až třicetihlavých stádech vedených vždy samcem. Vedoucí klisna má pak na starosti veškeré denní činnosti. Při přesunech vede stádo vůdčí klisna, za ní jdou klisny podle hierarchie a na konci jde většinou hřebec.
Osli jsou nenároční na potravu, již tvoří hlavně tráva, byliny a někdy i listí keřů. Rozkoušou i tuhé části rostlin, díky zubům opotřebitelným, ale dorůstajícím po celý život. Vidí dobře i ve tmě, mohou se tedy pást i v noci, v suchých oblastech často putují za vodou. Dokáží také běhat až sedmdesátikilometrovou rychlostí.
Mezi samci docházívá k tvrdým soubojům; v nejlepším případě se přetlačují, dochází ale i k silnému pokousání, zejména na předních nohou.
Samice bývají březí jednou za dva roky a mívají vždy jen jedno mládě, které se rodí na jaře nebo začátkem léta po jedenácti měsících děložního vývoje. Mládě se pohybuje již dvě hodiny po narození, snadno se ale unaví a proto se spíše skrývá v houštinách, hlídáno pasoucí se matkou. Po dvou týdnech již mládě dokáže utíkat se stádem a jako měsíční už spolu se stádem i žije. Byť je osle z pohledu potravy soběstačné již ve čtyřech měsících, je kojeno po celý rok.
Samice pohlavně dospívá jako tříletá, samec jako čtyřletý, na svobodě žijí deset až patnáct a v zajetí i čtyřicet let. V dospělosti unesou na hřbetě až tři metrické centy nákladu.
Osli se mohou rozmnožovat nejen mezi sebou, ale mohou se i křížit s koni; jejich potomky jsou pak muly nebo mezci..
Divocí osli už na svobodě nežijí, vidět je je možno jen v ZOO.