Vědci prokázali, že prapředky psa byli vlci, šakali, kojoti a jejich kříženci. První záznamy o spolupráci člověka se psem jsou staré 6000 let. Od té doby prošli psi velmi rozsáhlou domestikací (cíleným zušlechťováním a ochočováním). Přesto, chceme-li jim více rozumět, je dobré zamyslet se nad způsobem života jejich předků, nad stavbou těla i nad některými zvláštnostmi v chování.
STAVBA TĚLA A HLASOVÝ FOND
Mnohá tělesná specifika dnes už domácí pes nepotřebuje, přesto přetrvávají. Když ho chytnete za kůži, zjistíte, že je nápadně volná. Můžete ji odtáhnout od těla. To proto, že není přirostlá k trnovým výběžkům páteře. Má důležitou ochranou vlastnost. Pokud by při rvačce došlo k poranění svalstva, nemohl by si pes nadále opatřovat potravu.
Trombogen je látka, která urychluje srážení krve. Psovité šelmy mají v krvi zvýšený obsah této látky. A proto poraněná kůže daleko méně krvácí.
Psí zuby nejsou přizpůsobené ke žvýkání. Proto pes sousto několikrát prokousne, prosliní a polkne. Má velký roztažitelný jícen. Dokáže spolknout najednou i velkou kost. Zrovna tak ji obrovskou silou v zubech dokáže rozdrtit. Větší plemena dokáží stoličkami vyvinout sílu až několik atmosfér.
Čich je nejlépe vyvinutým smyslem těchto zvířat. Nutno podotknout, že čich i všechny ostatní vlastnosti lze cvičením dále zdokonalovat. Čichem se pes lépe orientuje, než člověk zrakem. Pachová paměť psů je velmi silná. I po delším čase může určitý pach vyvolat stejné reakce. Po několika letech může podle pachu poznat pána, na kterého si v mládí zvykl.
Abyste si psa rychleji na sebe navykli nebo potřebujete-li ho blíže seznámit s novou osobou v rodině, udělejte to přes čich. Eskymáci si získávají psy tím, že jim sami maso rozžvýkají, a pak mu je teprve podají. Samozřejmě postačí, když žrádlo nejprve podržíte ve své ruce. Nebo mu do pelechu můžete přidat část oděvu osoby na niž si má zvyknout. Králové Václav I. A Václav III. se svými loveckými psy spali.
Zrak je pro psa druhořadým smyslem. Přestože pes v noci vidí 3x lépe než člověk, orientuje se více čichem a sluchem (slyší 6x lépe než člověk) a dokonce hmatem. Pohybující se postavu rozpozná na několik set metrů. Svého pána však pozná zrakem na vzdálenost menší než 100m. Všechny tyto dispozice jsou rozdílné jak u jednotlivých plemen, tak i mezi psy téhož plemene.
Kolem očí a na pyscích má pes hmatové orgány – tedy tuhé chlupy. Slouží mu zejména v noci, kdy by se pro svůj horší zrak mohl snadno zranit. Dokáže s nimi ?změřit? velikost otvoru, kterým může ještě prolézt.
Ke komunikaci má pes široký hlasový fond. Štěká, vrčí, kňučí, piští a to v různých tóninách. Zkušený chovatel může ze způsobu štěkotu poznat, proč pes štěká. Vytím se svolávají psovité šelmy při lovu nebo v době páření. Vytrvalé kňučení u domovních dveří nám jistě napoví, co bychom měli jít dělat.
PSÍ CHOVÁNÍ A CHUTĚ
Pokud má pes nehybný a toporně vzhůru nesený ocas, vyjadřuje svou připravenost k boji. Takového raději nehlaďteJ. Většinou má zároveň i naježenou srst, toporně stojí či chodí. Naopak divoké vrtění ocasem vypovídá o radosti. Přerušované vrtění ocasem prozrazuje nedůvěru a nejistotu psa. Neví, jestli se má chovat jako přítel či nepřítel. A samozřejmě převalení na záda znamená ?vzdávám se?. Podvolení se osobě, uznání její nadřazenosti, ale také touhu si hrát.
Často dochází k mýlce, když lidé říkají „Můj pes rozumí každému mému slovu. Jen kdyby mohl mluvit a odpovídat“. Ačkoli to tak opravdu mnohdy vypadá, jde spíš o navyklost psa na gesta, intonaci lidského hlasu spojenou s určitou činností. Opravdu pozná váš smutek, dobrou náladu, chuť skotačit. A tak se nám stane, že nás ?utěšuje? s hlavou v našem klíně nebo naopak donese hračku v příhodný okamžik.
Skoro všichni psi mají rádi děti, které s nimi vyrůstají. Projevuje se tak zákon smečky, kdy chrání mláďata před nepřáteli. Stejný pudový zákon ale může psa přimět jednat proti svému pánu. Instinkt jim praví, že přidají-li se k silnějšímu, bude rychleji zdolána kořist. U necvičených psů tímto směrem se může stát, že v boji svému pánovi, který prohrává, nepomohou, ale dokonce útočí i na něj.
A na závěr ještě něco o psích chutích. Před pár dny mi jeden známý hrdě oznamoval, že jeho 7-mi měsíční fenka žere všechno. Dokonce neodmítne ani chleba po kusu masa. Odborníci se shodují v tom, že psa můžete na určitá jídla navyknout nebo naopak. Záleží na tom, co zná ze svého psího „dětství“. Pokud nikdy neochutnal syrové maso, pravděpodobně ho odmítne. Takže určitě není zvláštností pes požívající ovoce, citróny? Něco jiného je to v případě trávy. Pokud pes sežere větší množství trávy a vyvrhne ji, čistí si žaludek. Zrovna tak zahrabávání kostí a požívání výkalů jiných psů má své logické důvody. Toto je vysvětlováno obsahem aminokyselin a vitamínu B12. Stačí prý zařadit psovi do jídelníčku syrové maso a syrovou zeleninu a je po problému.
