Levhart skvrnitý je obyvatelem Afriky a Asie; díky své přizpůsobivosti je nejrozšířenější kočkovitou šelmou, jeho oblast výskytu se však postupně zmenšuje z důvodu lidských zásahů do krajiny. Je jednou z mála velkých kočkovitých šelem žijících pokud možno často v korunách stromů, kde se po většinu času rozvaluje, spí a upravuje a kam si rovněž vynáší svoji kořist, aby mu ji nesežrali jiní predátoři. Přičemž prý na strom vytáhne i kořist dvakrát těžší než je on sám.
Loví zvířata, od hlodavců až po antilopy a gazely, loví i hospodářská a domácí zvířata, nepohrdne třeba ani želvami a může zaútočit i na člověka, útočí ze zálohy a kořist nikdy nepronásleduje na větší vzdálenost. V nejhorším případě se spokojí i s plazy či mršinami. Kořist si podle podmínek vynese do koruny stromů nebo zahrabe do listí a větví a pak se k ní několik dní vrací.
Je pružný, hbitý, naprosto individuálně lehce skvrnitý. Dorůstá třiceti až devadesáti kilogramů, až dvou metrů délky a pětasedmdesáti centimetrů výšky, mívá až metrový ocas, větší bývají zpravidla samci.
Černá varianta z jihovýchodní Asie je tou nejagresivnější, jinak však bývá jeho základní zbarvení žlutavé, okrové, žlutošedé až žlutooranžové a spodek těla je světlý. Skvrny bývají na hlavě, dolních částech nohou a ocase.
Je známa celá řada poddruhů, z nichž však některé byly již vyhubeny. Jednak člověkem, jednak jinými přirozenými nepřáteli jako lvy, tygry, hyenovitými psy, vlky a medvědy.
Levharti žijí v dospělosti samotářsky na teritoriích málokdy větších než padesát čtverečních kilometrů, jež si značkují močí a drásáním kůry stromů, aktivní jsou hlavně v noci. Byť vydávají zvuky, obvykle v divočině nebývají slyšet.
Obě pohlaví se setkávají jen v době páření, v tropech a subtropech se rozmnožují celoročně, v chladných oblastech rodí hlavně na jaře. Po devadesáti až pětadevadesáti dnech březosti se rodí dvě až tři, vyjímečně až šest mláďat, kojení probíhá až čtyři měsíce a od půl do půldruhého až dvou a půl let žijí s matkou a učí se od této lovit. Pak pohlavně dospívají a osamostatňují se.
V zajetí žijí i víc než dvacet let, na svobodě obvykle méně.
