Máte zahrádku? Pokud ano a pokud vám nikdo ze sousedství nekrade úrodu, pak jsem to asi právě já, komu spíláte těmi nejostřejšími a nejnactiutrhačnějšími výrazy a koho byste nejraději přetrhli vejpůl, jsa mnou doháněni k šílenství.
A proč vlastně? Nechápu to. Vždyť máte tak monotónní rovný posečený trávník, jenž přímo volá po tom, aby vám na něm někdo udělal hromádku. A to nejlépe nejen jedinou. Vždyť máte tak jednotvárně osázené záhony, že to chce vnést vám i na tyto alespoň nějaké to vzrůšo, vybočení z normálu. A vy přitom nemusíte hnout ani prstem, protože to všechno odřu za vás.
A dočkám se snad za svou píli, za svou kreativitu, vděku? Kdepak! Přímo naopak!
A to se pro vaše blaho nezabývám jen a pouze touto architekturou. Mimo ni vám na pozemku ujídám hmyz, jenž by vás nejednou obtěžoval, a přikrmuji se žížalami, jichž je v zemi tolik, že si ani nevšimnete, že vám jich kvůli mně pár chybí. Nachytám za pomoci mého hmatu, sluchu a čichu tu drobnou havěť a zprovodím ji z vašeho světa přímou konzumací či odnošením do mé nory, kde jí spořádám denně přes polovinu své váhy a zbytky pak dojídám ještě po celou zimu, a vy máte aspoň o trochu klidnější opalování a jiné venkovní (nebo jak světácky říkáte outdoorové) aktivity.
A vděku nevidno. A to nejen proto, že mám zakrnělé oči a vidím jen velice slabě.
Naopak. Děláte, vy zlí pánové tvorstva, cokoliv, jen abyste mne, řádově osmdesátigramového černohnědého savce, vypudili. Sázíte úmyslně pro mě smrduté pryšce, do blízkosti mých nor stavíte leccos, co vydává rušivé zvuky nebo vibrace, kladete mi do cesty pasti. Kdybyste mě pak nachytali, prý mne zamordujete klidně i osobně a holýma rukama.
Ovšem já se nedám. Ne a ne a nedám. Dál si budu bydlet dost možná přesně pod vašima nohama, budovat si své podzemní „metro“, dělat na povrchu hromádky. Mě se nezbavíte, kdybyste se rozkrájeli nebo učíhali.
Smiřte se s tím. S tím, že mi nanejvýš zadupete jeden vchod do mého domu a já si na oplátku vyhrabu jiný.
A buďte rádi, že mě tu máte. Protože na rozdíl od řady jiných tvorů vám já jinak než svými kopečky neublížím. Slibuji.
