Tento savec a šelma žije na jihu Afriky. Jedná se o malou a čilou šelmu pískově zlaté až stříbřitě hnědé barvy s nezřetelnými skvrnami na zádech, s černýma ušima a černými kruhy pod očima a bělavými místy na tvářích a čenichu.
Má rypákovitě protaženou tlamu a šestatřicet zubů, záhyb za boltci chránící zvukovody před špínou a silné hrabavé drápy. Dorůstá délky až pětatřiceti centimetrů s ocasem jen o trochu kratším než tělo a až kilogramové hmotnosti.
Žije na suchých místech savan, polopouští i pouští, kde loví menší savce, plazy, malé ptáky a hmyz, hlavně sarančata, hledá však i potravu rostlinnou v okruhu jednoho až dvou kilometrů od svého stanoviště.
Surikaty žijí v deseti- až třicetičlenných skupinách ve starých termitištích nebo v norách po jiných zvířatech s více vchody. Takové doupě může mít i devadesát vchodů, být až dva metry pod zemí a zaujímat stovky čtverečních metrů. Přes den surikaty hledají potravu nebo se vyhřívají na slunci, přičemž však vždy minimálně jedno ze zvířat hlídá skupinu před predátory. Hlídkující surikaty sedí na bobku či panáčkují na vyvýšeném místě nebo keři, v případě nebezpečí vydávají poplašný signál a ukrývají se nebo společně menšího predátora zahánějí. Při setkání s jinou surikatí komunitou dochází ke střetům s někdy i fatálními následky.
Páření trvá jenom krátce a po jedenácti týdnech březosti se v noře rodí holá a slepá mláďata, jež jsou již po několika dnech odstavena a přenechána surikatím „chůvám“ a krmena potravou přinášenou jinými surikatami, než se po třech týdnech sama vydávají pod dohledem ven.
Surikaty nejsou ohrožený druh, ač jejich počet klesá v důsledku ztráty vhodných prostředí pro život.
Dožívají se až třinácti let a přežijí i uštknutí štíry či hady, jež jsou pro lidi smrtelná.
