Je-li mezi zvířaty někdo, z koho by si člověk mohl a nejspíše i měl vzít příklad, pak je to třeba i takový docela obyčejný pes.

Protože zatímco člověk je nejednou jako pes, je pes vždy jako pes. Přičemž když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Jak by se jen lidem krásně žilo, kdyby na sebe přestali být jako psi a začali na sebe být jako psi!

Kdyby žili pospolu v jedné veliké smečce, kde by vládl ten, kdo toho je hoden, a nikoliv nějaký pochybný intrikán, ne-li ještě horší lump, kde každý má své místo a svou životní roli, kterou druzí akceptují. A usiluje-li snad někdo o post toho druhého, musí dokázat, že je vhodnějším, lepším. Nikterak kličkovatě, žádná kudla vražená do zad či klacek hozený pod nohy. Hezky přímočaré jednání.

Jak by bylo krásné, kdyby lidé táhli za jeden provaz. Spolu žili, spolu pracovali a spolu se dělili o své jmění. Ne každý na svém písečku, ale v jednotě, v níž prý je síla.

A oč by byli lidé jednotnější, kdyby se jako psi chovali i k jiným rasám. Ovšem ne jako psi, nýbrž jako psi. Protože psí mezirasová přátelství nejsou ničím neobvyklým a takovému voříškovi je klidně i jedno, že dáma jeho snů má rodokmen, případně naopak. To vadí jen páníčkům ušlechtilých plemen, respektive páníčkům alias lidem jako celku.

Nebo jak by bylo fajn, kdybychom vždy věděli, komu se na nás co nelíbí, kdybychom se to nedozvídali se zpožděním a z kolikáté vlastně ruky, poté, co už to ví všichni. Kdyby každý z našinců na toho druhého cenil zuby a vrčel nebo naopak vrtěl ocáskem a vše bylo nad slunce jasné.
Jak by bylo krásné, kdybychom se mohli naučit, že od cizích nemáme nic brát, a tímto se pak i celý život řídili! Nebylo by korupce, zlodějny, všichni bychom byli čistí natolik, abychom mohli psům podobně sloužit třeba i v nejelitnějších policejních jednotkách. I když k čemu by tyto byly, kdybychom všichni byli… jako psi?

Kdyby byl nedostatek, jak by bylo krásné se neokrádat a nepobíjet navzájem, ale uvědoměle se spokojit i s ohlodanou kostí!
A jak by vlastně bylo krásné, kdyby byl člověk učenlivý jako pes. Kdybychom chránili jako oko v hlavě i to, co nepatří nám, ale našim pánům, kdybychom mohli každého nezdaru výchovně seřezat jako psa nebo mu v tom, co udělal, mohli pořádně vymáchat čumák.
Ovšem lidé bohužel nejsou psi. Lidé na sebe tolikrát dokážou jen vrčet, štěkat, jsou na sebe jako psi. Místo aby k sobě byli jako… no jako psi přece.