Ať už jste si pořídili štěňátko či nového psa a přemýšlíte, s pomocí jakého vodítka ho budete venčit, vsaďte na klasická vodítka či spíše na důslednou východu, určitě se vyhněte samonavíjecím vodítkům. Povíme vám proč.
Výchova na prvním místě
Na počátku všeho však stojí důsledná výchova. Pořídili jste si nové štěňátko, jdete s ním ven a ono všechny v okolí otravuje. Učte ho již zpočátku na chození u nohy na vodítku a především na povely „u nohy“ a „ke mně“. Pravdou ale je, že byste měli pejska učit především venčení na volno a zmíněným povelům, díky kterým se vám vrátí zpět k vám. Nemějte psa stále na vodítku, pokud se s ním vydáte ven. Socializace je, zvláště pro štěňátka, nesmírně důležitou. Díky ní získávají první zkušenosti s dalšími psy, vy je učíte díky povelům tomu, že ke každému pejskovi nemohou apod. Pokud se bojíte mít psa puštěného na volno kvůli ostatním psům, zkuste tento strach překonat. Pejskové se většinou přinejhorším oštěknou, očuchají či se s obloukem vyhnout. Vždy se také můžete zeptat druhého majitele, jestli se psy mohou proběhnout. Samozřejmě pro psa lepší řešení, než ho mít po celý život venku uvázaného na vodítku.
Samonavíjecí vodítka
Velkým neduhem jsou také samonavíjecí vodítka. Fungují však na principu tahu, tedy že pes se může pohnout dál jen ve chvíli, kdy tahá. Tahá vás tedy stále, dokud může a i dál. Klasická vodítka, která jsou navíc obohacena o postroj, který je pro psa lepším, nejsou založena na principu tahu. Pes jde u nohy a přibližně ví, kam až si může dovolit jít. Navíc vodítko je určeno na vedení psa například na chodníku u silnice, na frekventovaných cestách apod., kde pes stejně nemá tolik prostoru. Venku na louce ho klidně pusťte na volno.
