Možná znáte tu poněkud záludnou otázku: „Je to v lese a skáče to na laně. Co to je?“
Ano, jsem to já. Jelen. Příjmením lesní nebo evropský.
Žiji leckde v Evropě, na Kavkaze, v Asii a jsa unesen lidmi i leckde jinde, dokonce i v dalekém zámoří.
Bývám leckdy větší i těžší než vy, lidé, až dvousettřiceticentimetrový a čtvrttunový. Přes léto jsem oblečen obvykle do hnědé srsti s rudějším nádechem a navíc mívám většinou i prodlouženou srst na krku. A hlavně nosím kostěné parohy na hlavě, které ale obvykle na konci zimy shazuji, protože kdo by se s nimi celý život tahal, že? Ovšem v tomto mám smůlu, protože mi namísto nich narůstají nové, a to větší a větší.
Na rozdíl od laní, které nedají jedna bez druhé ani ránu, žiji já jako i ostatní jeleni po celý v průměru až třináctiletý život většinou osaměle, kromě říje pochopitelně. Živím se stoprocentně rostlinnou stravou, nejlépe travinami, ovšem i křovinami a kůrou stromů a ovocem, zeleninou a plody dřevin, a chci-li se proběhnout, činím tak krátkodobě i vyšší rychlostí, než je nejvyšší v obci povolená.
Jen tak někdo si na mě netroufne, vzhledem k mojí velikosti. Snad leda medvědi, vlci a když jsem byl kolouch i rysi, těm všem se ale vcelku úspěšně bráním už zmíněnými parohy. No a pak někdy i ta mrcha člověk, na niž jedinou bohužel parohy vesměs neúčinkují. A účinkují-li, pak spíš jako magnet.
V době říje s oblibou troubím, čímž k sobě svolávám své stádečko laní, a to hlavně za svítání a soumraku; případně troubím i tehdy, když chci vyděsit jelena jiného, jenž by mi chtěl lézt do zelí a za laněmi. Toho, se kterým se i poperu, nezalekne-li se mých zvukových projevů.
Prostě bych měl skvělý život, kdybyste mi vy, lidé, dali pokoj. Jenže u vás nikdo neví. Někdo mi přinese laskominy do krmelce, jiný má na mě naopak políčeno. A kdo má rozeznat, jestli tu někde neokouníte na posedu, jestli to vábení náhodou není zvuk vyluzovaný vámi? Případně kam prchnout, když nás honíte? Jenže takhle…
Nemám vás rád. Jak by vám bylo, kdybychom si my jeleni věšeli na kmeny našich stromů vaše zuby nebo parohy jako trofeje? No řekněte…
