Každý, kdo si domů pořídí nějaké zvířátko musí dbát především o to, aby byl pro něj jeho nový domov bezpečný. Příprava domova na příchod zvířete si v ničem nezadá s narozením dítěte.
Číhajících nebezpečí je opravdu mnoho a mezi ty nejnebezpečnější patří jedovaté pokojové květiny.
Atlas jedovatých pokojovek
Mezi nejznámější jedovaté rostliny patří určitě diefenbachie známá pod lidovým názvem mramornatka z čeledí áronovitých. Na latexovou šťávu vtékající z poraněných míst jsou alergičtí i někteří lidé, a protože se jedovaté látky uvolňující i do vzduchu, neměla by být pěstována v místnostech, kde lidé dlouhodobě pobývají. Hodí se tedy hlavně do chodeb a do předsíní, i když moje soukromé doporučení zní: Nepěstujte ji vůbec. Nerozpustné krystaly šťavelu vápenatého obsažené v rostlině totiž dráždí sliznice a mohou snadno vyvolat například dušení. Jedovaté jsou ale i další áronovité rostliny, například anthurium, alokázie, kala, užovník, monstera a všechny filodendrony.
Bez nebezpečí nejsou ani oblíbené hvězdníky (amarylis) a řemenatky (clivia, klívie). Nejjedovatější je jejich cibule, ale nebezpečné jsou i listy. Obsahují galanthamin, což je nebezpečný nervový jed, který v horším případě způsobí smrt zvířete a v tom „lepším“ jen poškodí jeho játra a ledviny.
Pozor si dejte i na prvosenkovité rostliny: petrklíče a bramboříky. Jejich listy obsahují jedovaté saponiny způsobující rozpad červených krvinek.
Pouštní růže, dipladénie, barvínek, madagaskarská palma nebo oleandr patří společně do čeledi toješťovitých. Jejich jedovaté látky vyvolávají kožní onemocnění a poruchy srdeční činnosti. Nejnebezpečnější je oleandr, už jeden jediný list může vaši kočičku nebo pejska zabít za pouhých několik desítek minut.
Pozor si dávejte i na lilkovité rostliny, mezi které počítáme například papriku, lilek nebo petúnie. Obsahují nervové jedy. Ublížit mohou i rostliny agávovité, např. tchýnin jazyk. Způsobují poruchy zažívacího ústrojí. Nebezpečné jsou také rostliny vřesovcovité, jmenovitě azalka a rododendron. Jejich listy jsou extrémně toxické. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na tolik oblíbené fíkusy. Nejzrádnější je v tomto směru fíkus pumilla, který se na první pohled ke svým větším kolegům vůbec nehlásí, ale jedovatý je úplně stejně.
Určitě jste si všimli, že v seznamu chybí ještě obsáhlá čeleď pryšcovitých, ale na tu se podíváme zase příště. A přidáme i pár rad, jak poznat otravu a co v takovém případě dělat.
