Nejeden z našinců by možná nad významem takového ježečka ohrnul nos. Protože k čemu je nám vlastně takový ježek dobrý, pomyslel by si. A měl i neměl by pravdu.
Může nám být kupříkladu ježek užitečný tím, že je chráněný? Nemůže, právě naopak. Člověk na něj šlápne, popíchá se a ještě bude popotahován.
Že tu měl své prapříbuzné už v době křídové? No a co, když jsme tehdy jeho služeb nemohli využít, jsa dosud nevyvinutí?
Že je věrný prostředí, kde se narodil a vyrůstal a často se do něj vrací? To by v případě našinců potěšilo možná tak národní buditele a možná i Fuckanaďany.
Že na svoji obranu používá bodliny? Kdo by ho za to mohl mít rád?
Že je aktivní jen v noci a přes den se někde povaluje? Žádný důvod k oblibě, když nás v noci nejednou „nepřizpůsobivě“ budí svým dupotem a funěním a přes den mu můžeme leda tak závidět, že má „po šichtě“.
Že od říjnového poklesu teplot hibernují alias „prospí“ zimu a vyleze až někdy v březnu nebo dubnu? To je pro nás spíš důvod k vzteku, nelibosti či závisti, když my se musíme vyhrabat z pelechu a on ne.
Že se živí kdejakými nalezenými zbytky? Můžeme ho mít rádi za toto, když to nemáme rádi ani u našinců-bezdomovců?
Že ježek může vlastnit blechy, klíšťata a jiné parazity? Kdo by se s takovým chtěl laskat?
Ovšem ježek nám přesto užitečný je.
Venkovanům tím, že požírá vajíčka škůdců v zemi, hmyz, brouky, housenky, žížaly a různé na zahradě škodící plže.
Důvěřivcům tím, že se na něj stejně jako v minulosti dá leccos svést, od prázdných vemen krav až po rozbitá a chybějící vejce v kurnících.
A nám všem je ježek užitečný hlavně díky svým velkým černým kukadlům, ježkovým očím. Vždyť nebýt těchto, jak by to vypadalo, kdybychom v překvapení spráskli ruce a zvolali kupříkladu: „Volská oka!“
