Ačkoliv patřím k těm, kteří při objevení se volně pobíhajícího pavouka v bytě okamžitě berou do ruky smeták, Raid, či jiný odhmyzovač, musím přiznat, že mě tento sklípkan zaujal natolik, že jsem překonala svou arachnofobii a stala se jeho hrdou majitelkou.
Když se mě pak podobně založení známí ptali, co mě k tomuto rozhodnutí vedlo a na co je mi zvíře, se kterým se ani nemůžu pomazlit, mou odpovědí bylo to, že on je vlastně ten pavouk velice zajímavý a nenáročný spolubydlící. Přiznávám, že jsem doufala, že se pořízením mláděte pavoučka, zbavím i svého strachu, ale ač mi nedělá problém toho svého přemístit pomocí krabičky, při pohledu na jeho volně žijícího kolegu proběhnuvšího mi doma po podlaze, nadále vyskakuji na židle a hledám způsob, jak ho co nejrychleji vypudit, či zlikvidovat.
Přestože přítomnost pavouka v domě jakožto léčba fobie nezabrala, toto zvířátko mě upoutalo jinými svými vlastnostmi a chováním. Brachypelma smithi – nebo také sklípkan Smithův patří k pavoukům, kteří zaujmou na první pohled svými výraznými barvami. Dalším plusem je to, že patří mezi klidné a nenáročné pavouky, tudíž si jej může pořídit i začátečník. Jako u každého zvířete, je důležité promyslet, zda se pro danou osobu pavouk hodí. Velkou výhodou je jejich nenáročnost. Krmit stačí jednou týdně nebo i méně často (záleží na velikosti kořisti), terárium na pavouka má malé rozměry a sklípkan nevyžaduje ani vyšší teploty nebo přisvícení. Ale vezměme to skutečně popořadě.
Brachypelma smithi je v dospělosti velká cca 8cm v těle. Má výrazné oranžové články na nohách a oranžově lemovanou hlavohruď, také na zadečku spatříte nějaké oranžové chloupky. Jinak je pavouk černý. Samičky tohoto sklípkana se běžně dožívají věku 25let, samečci zpravidla o 20 let méně. Je to pavouk pocházející z Mexika. Tam byl právě díky vývozu prakticky vyhuben, ale dnes jsou běžné odchovy přímo u nás, takže se pavouci už nedováží. Terárium na „smithku“ o rozměrech 25x25x25cm je naprosto vyhovující. Samozřejmě, pokud si domů přinesete mládě pár dní staré, v takto velkém terárku ho budete těžko hledat. Na malé pavoučky (bývají světlí s tmavou skvrnou na zadečku) postačí krabička od filmu do fotoaparátu, či jiná malá nádobka. Po několika svlecích, přemístěte sklípkana do větší krabičky a při velikosti čtyř cm v těle jej s klidným svědomím umístěte do terária. Jak jsem již zmínila, tento druh patří ke klidnějším a mírným, přesto nedoporučuji pavouka přemísťovat holou rukou. Ne že by pavouk kousl (i když i to se samozřejmě stát může), ale přirozenou obranou je vykopávání žahavých chloupků ze zadečku. Ty mohou způsobit pálení, svědění, záněty, případně i alergické reakce. Rozhodně si vždy po manipulaci s pavoukem umyjte ruce a snažte se nesahat si zbytečně do obličeje a do očí. Jako podestýlku, používám na půl terária lignocel a na druhou půlku jemný písek. Můj pavouk se většinou zdržuje v části s pískem. V jednom koutě terária udržuji vyšší vlhkost, tak má sklípkan na výběr a dle potřeby se přemístí do míst, která mu svou vlhkostí vyhovují nejvíc. Brachypelma smithi je pozemní druh, takže často opouští úkryt a je možné jej pozorovat. Miska s vodou je samozřejmostí, měla by být menší a mělká, aby nedošlo k utonutí pavouka. Optimální teplota je kolem 25 stupňů, pokud máte pavouka v chladnější místnosti, vyhřívejte terárium pomocí slabé žárovky na požadovanou teplotu. Terárium by mělo být dobře zajištěno proti otevření – pavouk dokáže vyvinout poměrně nečekanou sílu a lehčí posuvná dvířka si snadno otevře. Větrací otvory by měly být z perforovaného plechu, neboť pletivo dokáže snadno prokousat.
Nejzajímavější chvilky pro pozorování, jsou chvíle, kdy pavouka krmíte, nebo když se svléká. Malé pavoučky krmte nymfami cvrčků, nebo drobnými moučnými červíky (ideálně čerstvě svlečenými – poznáte je snadno mají mléčně bílou barvu). Většímu pavoukovi můžete nabídnout přiměřeně velkou kořist, cvrčky, moučné červy, červy zophobasy (brazilský potemník), šváby, sarančata nebo myší holátko. Čím větší kořist, tím déle vydrží pavouk bez potravy. Dospělci můžete podávat týdně cvrčka, jednou za tři týdny dávám saranče a holátko vystačí pavoukovi i na dva měsíce. Pokud je sklípkan žravější, není pro něj problém spořádat často i větší kusy potravy, při překrmování však rychleji roste – což by až tak nevadilo, ale často mu velice povyroste i zadeček, který pak může při pádu pavouka (například při lezení po skle terária) prasknout a pavouk následně uhyne na vykrvácení. Proto je lepší pavouka krmit střídměji. Nezkonzumovanou potravu nenechávejte pavoukovi v terárku déle než pár hodin, je možné, že se pavouk bude svlékat a v tu chvíli se stává bezbranným a případná kořist si může udělat neplánovanou hostinu na jeho těle. Hlavně pokud podáváte sklípkanovi červy, ujistěte se, že je pavouk zkonzumoval a nezůstali zahrabaní někde v substrátu. Pavouk, na rozdíl od většiny u nás žijících pavouků, nechytá kořist do pavučiny. Evidentně reaguje na pohyb. Moje smithka občas zaútočila na pramínek vody, kterou jsem jí dolévala z konvičky do misky. Jinak tedy na kořist zaútočí prudkým výpadem, kdy si ji pomocí makadel přidrží a zakousne se do ní klepítky (chelicery), těmi pak do kořisti vypouští trávicí šťávy. Natrávenou kořist zase zpětně vysává.
Svlek pavouka je zajímavým okamžikem pro každého chovatele. Pavouk si připraví pavučinové lůžko, do kterého se položí na záda. Neobeznámený chovatel si často myslí, že pavouk uhynul, ale není tomu tak, každopádně na něj v tu chvíli nesaháme ani jej jinak nerušíme. Nejprve se odloupne hřbetní štít (karapax), následně praskne kůže na zadečku, pavouk se pak opatrně zvedá ze staré kutikuly a ve finále z ní vytahuje nohy. Čerstvě svlečený pavouk je měkký a snadno zranitelný, barvu má mléčnou a nevýraznou. Postupem času tvrdne a barva se stává jasnější. Celý tento proces trvá několik hodin. Pavouk často nehybně stojí kousek od svlečky. Mnoho začínajících chovatelů, kteří nezaznamenali proces svlékání, bylo hodně překvapeno, když pohlédli do terária a zjistili, že namísto jednoho pavouka mají pavouky dva, ale všichni postupem času záhadu vyřešili 🙂 . Pavoukovi nabídněte další potravu optimálně nejdřív čtvrtý až pátý den po svleku, kdy je již tělo zpevněné a zvíře v plné síle.
Toto chování sklípkana je vskutku radost pozorovat. Ti kteří měli to štěstí a viděli krmení nebo svlek, se již neptají co je na tom jinak nehybně stojícím nebo pomalu se po teráriu pohybujícím zvířeti tak zajímavého. A přesto, že si svou Brachypelmu smithy nepomuchláte jako křečka či kotě, připraví vám její přirozené chování chvilky napětí a vzrušení a nakonec třeba pavoukům naprosto propadnete.
