Antilopa jelení, savec a sudokopytník, žije na východě Pákistánu, v Indii a Nepálu, v nížinách a polopouštích s nepříliš hustou vegetací. Dorůstá délky až půldruhého metru, výšky v kohoutku až pětaosmdesáti centimetrů a hmotnosti až padesáti kilogramů, její ocas může měřit až osmnáct centimetrů.
Patří k nemnoha antilopím druhům, jejichž samci a samice mají rozdílné zbarvení. Samice a mladí samci mají žlutohnědou barvu, dospělí samci tmavě hnědý až černý hřbet a boky ostře přecházející v bílé břicho. Pouze samci pak mají navíc i dlouhé spirálovité a vrubované rohy.Má výborný zrak, sluch i čich, záhy tedy rozpoznává nebezpečí a jeden člen varuje celé stádo výskoky vysoko do vzduchu, načež celé stádo prchá až více než sedmdesátikilometrovou rychlostí.
Antilopa jelení žije v pěti- až šestičlenných stádech. Samci si hlídají své teritorium, obzvláště v době říje, a značkují si toto výměškem pachových žláz a trusem, případné spory o území se řeší bojem. Samice pak chodí po svých obvyklých trasách, jež vedou i několika samčími teritorii.
Rozmnožuje se celoročně, říje vrcholí hlavně na jaře a na podzim a po půlroční březosti se rodí jedno mládě, dospívající v minimálně osmnácti měsících.
Stáda se pohybují krajinou brzy ráno a pozdě odpoledne, teplé části dní tráví ve stínu, živí se travinami, eventuálně nepohrdnou ani listím, květy, plody a kořínky.
Kvůli lovu a rozvoji zemědělství počet těchto zvířat značně poklesl, kusy, které však těmto nástrahám odolají, se mohou dožít i osmnácti let.
