O zvířatech a lidech

Už jste někdy viděli ptáka, jenž by změnil nebeskou klenbu za život ve vodních hlubinách řek, rybníků, jezer, moří či dokonce oceánů? Ne toho, který se třeba dokáže pohupovat na vlnách a tu a tam se ponořit na několik okamžiků pro svou kořist, to aby se nasytil. Myslím třeba vrabce, sýkorku, vránu, slepici, orla anebo i obra nesoucího označení albatros, kteří by se jednoho dne potopili do vody a počali žít a chovat se jako docela obyčejné, jen jaksi neobyčejné, ryby.

Už jste někdy viděli rybu, která by se rozhodla usídlit a žít na souši? Třeba sumce, kapra, cejna, okouna, candáta či štiku, kteří by prostě jednoho dne vyšli z vln na pláž, lehli si tu na lehátka a deky a opalovali se až do setmění, kdy by zašli třeba na louku na večeři a pak si ustlali v noře pod vykotlaným stromem. Lína líně posedávajícího v putyce nebo tryskem běžící tresku, u kiosku ve středu města žeroucího žravého žraloka nebo hlavatku na hlavní třídě.

A viděli jste někdy pozemské tvory, jindy nelétavé, létat? Kočku s křídly, psa na dlouhých opeřených perutích, medvěda s křídly jaksi netopýřími? Zajíce na rogallu, divočáka ve větroni, jeleny unášené na své pavučince, totiž jelenčince, podzimním větrem, hrocha v tryskáci, lidoopa na křídlech motýlích či kolem lustru bzučící užovku?

Neviděli?

Nezoufejte ani nedostávejte strach o mé duševní zdraví. Já tyto taky neviděl, neužívaje halucinogenních látek. Protože je to prostý nesmysl. Co by dělaly ryby na suchu, co by si počali ptáci ve vodě nebo vzduchoplavci z řad nelétavců? Museli by se všichni zbláznit. Zbláznit jako… ano, jako lidé.
Protože jen lidé se nejednou noří do hlubin či stoupají k výšinám, ač je to zcela v rozporu s jejich přirozeností. Jen lidé si nemohou pomoci, nedbají zvířecí moudrosti.

Jenom lidi prostě jaksi nejsou tak docela normální.