Musím přiznat, že tento papoušek mě nikdy nějak výrazněji nezaujal, na šedém ptáčkovi, mi nepřišlo nic moc zajímavého a tak jsem se ani o korele nesnažila dozvědět něco víc. Ovšem nedávno se vše změnilo, zcela náhodou jsem se stala majitelkou opeřeného nalezence a pak jsem už hodně rychle zjistila, kterak tento papoušek ke své popularitě přišel.
Podobně jako andulky, jsou korely společenské, nenáročné a řekla bych i přirozeně zvídavé. Navíc dnes už korely neznáme jen v šedém vybarvení, ale chová se řada barevných mutací. Sice nemůžeme čekat pestrost jako u andulek, ale rozhodně už se nedá říct, že korela je nudně šedý pták.
Co mě ještě hodně zaujalo a potěšilo, je mírnost těchto australských papoušků. Velice dobře se snášejí s jinými mírumilovnými ptáky, takže abych nemusela čistit o klec víc, udělala jsem pokus a přidala korelce jako spolubydlícího svého kanárka. Vychází spolu velice dobře a dělají společnost jeden druhému, když na ně zrovna nemám čas já. Takže korelu směle můžete posadit do voliéry k andulkám, zebřičkám, agapornisům nebo křepelkám, pokud mají dostatečný prostor určitě v jejich soužití nebude problém. Korela se skutečně předvedla jako super společník i pro mě, nepoznala jsem zvědavějšího ptáka, všechno hned zkoumá, bere do zobáku a to ji dělá dobře ochočitelnou. Nechá se snadno zlákat pamlsky, takže pokud jí denně donesete v ruce něco dobrého, brzy na ruku sama vyskočí a po čase se ráda nechá podrbat na hlavě. Fajn je i její schopnost napodobovat různé zvuky, případně i některá slova. Samečci jsou v tomto šikovnější, ale i leckterá samička dokáže překvapit. Nedá se říct, že schopnost mluvit bude mít každý pták, ale napodobit pískanou melodii s tím si většina poradí velmi snadno. Chocholku jsem nejdříve brala jen jako zajímavou dekoraci na hlavně papouška, ale brzy jsem poznala, že díky ní korela vyjadřuje svoje pocity. V klidu je mírně přilehlá k hlavě, ale když se korela bojí nebo ji něco hodně zaujme, chocholku drží vztyčenou. Tak majitel dobře pozná, jestli svého svěřence něčím nevyděsil nebo jestli se v jeho přítomnosti ptáček cítí dobře. Nevím zda jde také o typickou vlastnost korel, ale spousta jich bývá jako uhranutá šperky. Prstýnky, náušnice, řetízky je přitahují magickou silou, rády je oklovávají a slabší řetízky s radostí přeštipují. Co se týče hlučnosti, záleží zpravidla na jedinci, poznala jsem tiché korely, které si jen švitořili pár odposlouchaných melodií, ale i skutečné ukřičence, kteří zmlkli snad jen v době kdy se šli najíst nebo napít. Každopádně jejich hlas umí být dost zvučný, ale k opravdu hlučným papouškům zase nepatří.
A co potřebujete, když se rozhodnete stát se majitelem tohoto papouška? V prvé řadě klec nebo voliéru, klec by měla být min. 80x70x100cm pro jednu korelu, čím více prostoru jí dopřejete tím lépe. Korely dobře a rády létají, takže pokud nemáte dost prostoru na vybudování voliéry, počítejte s tím, že ji budete muset pravidelně pouštět. Samozřejmě pozor na různá nebezpečí která mimo klec můžou korelu potkat – od horkých nápojů, jedovatých rostlin, po okenní tabule, další domácí zvířata (zejména kočky) až po otevřené okno, nebo riziko přiskřípnutí do dveří, nebo šlápnutí na ni. Před každým otevřením klece, všechna případná rizika odstraňte a dávejte dobrý pozor. Klec by měla obsahovat různá bidýlka, ať už umělá, dřevěná nebo přírodní větvičky. Ideální je aby bidla měla různé šířky a tvary a pták tak měl možnost si vybrat kam se posadí. Větvičky by měly pocházet z ovocných, chemicky neošetřených stromů. Dále je dobré přidat korele do klece nějakou tu hračku, nebo podávat jí pamlsky tak aby se při pobytu v kleci dostatečně zabavila. Jako podestýlku na dno klece považuji za nejvhodnější ptačí písek, není nijak prašný a spousta komerčně prodávaných ptačích písků obsahuje i anýz, který odpuzuje parazity. Navíc podporuje trávení, napomáhá obrušování drápků. Použit se ale dají i jiné podestýlky případně i novinový papír, ale ten pouze v případě, že klec má jako součást vybavení rošt a nehrozí že by korela papír trhala a požírala a tak se třeba přiotrávila tiskařskou černí. Dalším nepostradatelným vybavením klece je také krmítko a napáječka. Poskytneme-li korele k dispozici koupelničku nebo misku s vodou ke koupání, děláme dostatek pro její hygienu. Některé korely dávají přednost i jemnému postřikování vlažnou vodou z rozprašovače na rostliny. Pokud máme v kleci pár a chceme aby nám zahnízdil je nutné přidat budku o rozměrech 25x25x30cm.
Nakrmit korelu je v dnešní době, tím nejjednodušším. V chovatelských potřebách můžeme koupit směs přímo pro korely, nebo směs pro střední papoušky, ta je základem stravy. Samozřejmě korele podáváme ještě zelené krmení, (šťovík, pampeliška – list i květ, sedmikráska, bazalka, rukev, petržel) ovoce a zeleninu (meloun, hroznové víno, jablko, hruška, ostružina, jahoda, paprika, mrkev, hrášek, ředkvička, okurka). V době hnízdění se přidává vaječná směs – tu si můžete buď vyrobit doma, nebo koupit již hotovou a trvanlivější. Kvůli dostatku jódu a obrušování zobáku by v kleci neměla chybět sépiová kost, nebo nějaký minerální kámen a do krmiva pravidelně přidáváme grit nebo alespoň ptačí písek. Čím je strava pestřejší, tím více vitamínů z ní papoušek získá a tím lepší kondici bude mít.
Také už teď chápete, proč je korela stále tak oblíbeným druhem papouška? Možná že i proto, že její rozmnožování není nijak složité a i začátečníci dokáží snadno odchovat mláďata. Ve snůšce bývá 3 – 7 vajec, ze kterých se po 18 dnech začínají líhnout malé korely. Ty z budky vylétávají po dvaceti osmi dnech. Mladí ptáci mají světlé zobáky, a mladí samečci vypadají spíš jako samičky, až po několika měsících dobarvují. Dospělý samec má žlutou hlavu a výrazně zbarvené lícní skvrny, samice je má spíše matnější a hlavu šedivou (nebavíme se o barevných mutacích!!) . Samička má také na spodku ocasu žluté vlnkování, samec jej má šedý.
Pokud se tedy rozhodnete pro korelu, coby domácího mazlíčka, určitě budete jejím chováním nadšeni. Není, ale marné podotknout, že korela se dožívá kolem osmnácti let, takže počítejte s tím že Vám společnost bude dělat poměrně dlouho.
