Buřník peruánský je malý mořský pták z čeledi buřníkovitých. Hnízdí a žije jenom na jihozápadním pobřeží Jižní Ameriky u Chile a Peru, vyjimečně i Ekvádoru, kde ale nejspíše jenom loví.
Prokazatelně hnízdí na peruánských ostrovech La Vieja a San Gallán a na chilském ostrově Choros. Žije v místech, kam Peruánský proud přináší plankton, kril a velké množství ryb.
Buřníci jsou dvaceticentimetroví až čtvrtmetroví zavalití ptáci vážící asi dvěstě gramů. Mají krátký a silný černý zobák, mírně zahnutý a s malým háčkem na špičce, v jehož horní čelisti je směrem vzhůru otočená trubkovitá nozdra. V jícnu je velké vole, do něhož je ukládána ulovená potrava. Křídla jsou vcelku krátká a svalnatá, malý je i ocas, nohy se šedými plovacími blánami mezi třemi prsty jsou až vzadu. Peří pokrývající tělo je nahoře tmavé až černé, dole bílé, tváře a strany krku jsou nahnědlé až černé, na bocích zadní strany hlavy a u lopatek jsou bílé pruhy, křídla a ocas jsou černé, křídla navíc zčásti bíle lemovaná.
Tělo je dobře uzpůsobeno pro život ve vodě a pro potápění do až osmdesátimetrové hloubky a proto tito ptáci tráví většinu života na moři nedaleko od pobřeží, na vodě i spí a pod ní se skrývají před dravými ptáky. Umí rovněž dobře létat, létají hlavně nízko nad hladinou. Naopak nejsou uzpůsobeni k pohybu na souši a na tu proto vystupují jen při vyvádění mláďat.
Buřníci se živí mořskými živočichy lovenými pod hladinou, hlavně rybkami, potěrem, korýši či živočichy lezoucími po dně, složení potravy závisí na tom, co je právě k dispozici. V létě se živí převážně krilem.
Rozmnožují se na pevnině na několika málo ostrovech poblíž Chile a Peru, kde hnízdí ve vyhrabaných zemních norách, v dutinách skal a pod kameny. Hnízdí v průběhu celého roku, hlavně od prosince do března a od května do srpna, kdy je k mání více potravy. Hnízda buřníci staví pouze v noci a samice snáší jedno vejce, v sezení na kterém se se samcem střídá devět až deset týdnů. Stejně dlouho pak vylíhlému mláděti trvá, než se zcela opeří, po tuto dobu je krmeno rodiči potravou přinášenou ve voleti.
Vzhledem k množství suchozemských i ptačích dravců a ke sběru vajec místními obyvateli se odchodu do moře dožije jen menšina potomstva, pravděpodobně jen z každého třetího hnízda vzejde mládě, jež se dožije schopnosti rozmnožování.
