Každý, kdo má doma pejska nebo kočku se s touto nemilou povinností jistě již setkal. Ono vpravit zvířecímu miláčkovi odčervovací tabletku není zrovna jednoduché. Někteří proto nad tím mávnou rukou a nechají to být. „Vždyť ta naše Astička stejně ven skoro nechodí, tak kde by se nakazila?“ Bohužel k infikování vajíčky škrkavek dochází velice snadno a následky mohou být fatální.
Škrkavka psí (se kterou se v našich podmínkách setkáváme nejčastěji) je bělavý červ z kmene Nematoda. Počítáme ji mezi hlístice, i když taxonomie není u tohoto druhu ještě zcela ustálena. Jde o vnitřního parazita, který napadá nejenom psy, ale také lišky, kočky či člověka.
Životní cyklus škrkavek
K infekci dochází nejčastěji při styku s trusem nakažených psů, ale vajíčka škrkavek jsou velmi lehká a mohou se přenášet vzduchem na větší vzdálenost. Takže i když váš miláček o žádný exkrement nezavadil ani očkem, nakazit se může.
Spolknutá vajíčka putují nejprve do střev, kde se z nich vylíhnout malinké larvičky. Ty zde nezůstávají, ale dostanou se skrz krevní řečiště do celého těla. Při svém putování dospívají a dorůstají. Později se aktivně přemístí – provrtají do plic, odkud jsou vykašlány a znovu spolknuty. Díky tomu se opět dostanou do střev, kde dokončí svůj pohlavní vývoj.
Slabá infekce škrkavkami obvykle probíhá zcela bez příznaků. Ale při větším výskytu larvy poškozují vnitřní orgány, způsobují poruchy trávení a zápal plic. Některé larvy ovšem do střev nedoputují, ale zapouzdří se ve svalech zvířete.
U feny pak nastává další problém. Jakmile totiž dojde k březosti, larvy se probudí a putují skrz placentu přímo ke štěňatům. Ta se poté rodí již infikována. Poněkud jiná je situace u koček, zde se mláďata nakazí až při sání mateřského mléka.
Dospělé škrkavky se do střev dostanou asi za deset dní od spolknutí vajíčka. Zde kopulují a vypouští další vajíčka, která se z těla dostávají trusem. V prvních dnech nejsou vajíčka infekční, není tedy třeba mít obavy při uklízení čerstvých psích exkrementů. Situace se mění asi po čtrnácti dnech, kdy už vajíčka získají dostatečnou odolnost a jsou připravena infikovat nového hostitele.
Jak poznat infekci škrkavkami
Škrkavek u domácí zvířat se lze zbavit jedině důkladným pravidelně opakovaným odčervováním. Používají se preparáty na bázi pyrantelu, mebendazolu nebo fenbendazolu. U štěňat je nutné přistoupit k tomuto krou již ve 2-3. týdnu od narození. Pro ně totiž může být větší infekce snadno smrtelná.
Nemocná štěňata se obvykle prozradí kašlem a výtokem z nosu a úporným průjmem. Může také dojít k úplnému zablokování střev škrkavkami a k jejich následnému prasknutí. Známým příznakem je také zvětšené a bolavé tzv. „škrkavkové“ břicho.
U dospělých psů je nejnebezpečnější příliš pozdě léčená masivní infekce. Při úhynu totiž škrkavky vypouštějí nebezpečný toxin askaridin, které způsobuje masivní křeče střev, jež mohou vést až k úhynu psa. Pravidelná prevence je proto nutností.
Škrkavkami se může nakazit i člověk, nejčastěji pak malé děti do pěti let. Nebezpečné je především pojídání potravin nedostatečně očištěných od půdy a olizování prstů. Naopak na pískovišti je riziko nákazy minimální, protože v rozpáleném písku vajíčka rychle vysychají. K nejčastějším příznakům u lidí patří zvětšená játra či problémy se zrakem, neboť larvy mohou pronikat i do oční bulvy. Velmi často však onemocnění probíhá bez příznaků a infekce je odhalena náhodou při běžném sérologickém vyšetřen
