Kormoráni žijí téměř po celém světě vyjma polárních oblastí. Někteří žijí u pobřeží moře, jiní u vnitrozemských sladkovodních jezer, močálů nebo u ústí řek, ovšem vždy u vod bohatých na ryby. Při nedostatku potravy migrují na bohatší místa.
Jedná se o ptáky střední velikosti, půl- až metrové s hmotností půldruhého až sedm a půl kilogramu, kteří mají protáhlé tělo, dlouhý krk, vcelku krátká křídla, zaoblený ocas, štíhlý a dlouhý na špici hákovitě zakončený zobák s pilovitým okrajem a silné nohy s masivními stehny v zadní části trupu.
Na nohou mají čtyři prsty s širokou plovací blánou, což je výhodné při pobytu ve vodě, nikoliv však na souši, kde jsou kormoráni pomalí a nemotorní.
Na krku je velké vole, jež slouží k ukládání potravy a jež se zbarvuje v době páření.
Typickým pro kormorány je pak robustní kostěný týlní hrot s tenkým hřebenem navrchu, spojený s týlní kostí kulovitým kloubem.
Kormoráni mají převážně černou, hnědou nebo tmavošedou barvu s kovovým leskem. Ti ze severní polokoule mívají nanejvýš světlé skvrny, ti z polokoule jižní mívají světlé celé břicho a spodní část krku. Neopeřené části kolem zobáku a očí, hrdelního vaku a nohou jsou pestřejší, stejně jako oční duhovka. Některé druhy kormoránů mají v době námluv i vztyčitelnou péřovou chocholku na temeni hlavy a zvláštní výrůstky u kořene zobáku. Chybí jim tukové žlázky, peří tudíž snadno vlhne a po lovu si ho kormoráni suší v pozici s roztaženými křídly.
Kormoráni jsou ostražití, odpočívají a hřadují na svých obvyklých místech s dobrým výhledem na případné nepřátele.
Živí se rybami, zpravidla deseti- až dvaceticentimetrovými, i přiměřeně velkými jinými vodními živočichy, které lze spolknout. Potravu loví pod vodou, kam se za ní dokáží dobře potápět, někdy až do padesátimetrové hloubky. Protože žijí v hejnech, spotřebovávají ve své lokalitě mnoho potravy, každý v průměru půl kila ryb denně, jejich agresivní výkaly navíc ničí zeleň kolem vodních ploch.
Hnízdí na tradičních místech, hlavně na neobydlených ostrůvcích a skaliscích, ve velkém počtu. Na zemi, na stromech, v porostu či na skaliscích staví nevzhledná hnízda a v době dostatku potravy do těchto samice snášejí v několikadenních intervalech tři až šest vajec, na nichž rodiče měsíc střídavě sedí. Vylíhlá mláďata jsou zcela závislá na rodičích, ti je krmí, chrání a později i vychovávají.
K pohlavnímu dospění dochází ve věku tří až čtyř let.
