Zebra stepní, lichokopytník a savec připomínající křížence koně a přechodu pro chodce, žije v savanách nebo řídkých lesních porostech v africké Ugandě.

Dorůstá až dvouapůlmetrové délky a jedenapůlmetrové výšky a hmotnosti až bezmála čtyř set kilogramů, v zajetí se dožívá až čtyřiceti let. Mimo již to na samém úvodu článku zmíněné můžeme zebru dále poznat i podle chodidel, z nichž každé má kopyto a jenom jeden jediný prst, dále podle dlouhého krku a hlavy s velmi pohyblivými pysky a nozdrami, dlouhých a štíhlých nohou a plošek tvrdé zploštělé kůže na vnitřní straně předních končetin nad zápěstím, hluboké hrudi, hřívy na krku, střapce chlupů na konci ocasu. Oči jsou po stranách hlavy a mají oválné zorničky, zebra má tudíž rozhled na všechny strany a vidí skvěle nejen ve dne, ale i v noci, uši, jež skýtají zebře velmi dobrý sluch, jsou pak dlouhé a mohou se natáčet různými směry bez nutnosti pohybu tělem.

Živí se především trávou, zebra je díky svým silným zubům schopna spásat i trávu málo kvalitní; důležitou je pro zebru blízkost zdroje vody.
Zebry žijí ve zpravidla čtyř- až osmičlených, někdy však i početnějších stádech vedených dospělým hřebcem, jež tvoří několik klisen a mláďata. Po dospění jsou mladší kusy ze stáda vyháněny a hledají si nové partnery, dospívající hřebci žijí ve skupinách a pokoušejí se vytvořit si vlastní skupinu samic, přičemž se v soubojích o tyto koušou a kopou. Hřebci tohoto druhu si následně svá stáda klisen hlídají, nejsou však tak agresivní jako jiné druhy zeber a projevují se spíše svojí hlasitostí, hlavně v noci.

Po dvanácti až třinácti měsících březosti se rodí jedno asi třicetikilové mládě, mající hřívu, již během života ztrácí, jež matka přikrmuje někdy až šestnáct měsíců mateřským mlékem.

Samice dospívají v půldruhém roce až dvou letech, samci až v letech čtyřech.

Mohou sice běhat až padesátikilometrovou rychlostí, chybí jim ovšem vytrvalost.

Jejich přirozenými nepřáteli jsou lvi, hyeny, levharti a gepardi.