Savec a sudokopytník velbloud dvouhrbý žije volně ve Střední Asii a Mongolsku. Dosahuje až šestisetpadesátikilogramové hmotnosti, bezmála čtyřmetrové délky a více než dvoumetrové výšky a dožívá se až padesáti let.

Spolu s lamami patří mezi takzvané mozolnatce, což znamená, že našlapuje na první tři prstní články, na nichž je zespodu pružný mozol.
Tento velbloud je tedy poměrně velký tvor, mající dlouhé nohy, delší krk a neforemnou hlavu s masivním rozštěpeným horním pyskem pokrytým krátkou srstí. Oči jsou kryty dlouhými řasami před polétavým pískem, nozdry jsou před pískem chráněny svým štěrbinovitým tvarem a navíc směřují nahoru a jsou uzavíratelné.
Při chůzi se velbloudi kolébají, neboť zvedají vždy obě pravé či obě levé nohy, působí tak neohrabaným dojmem. Srst pokrývající tělo je kvalitní, jemná a v zimě hustá, místy až pětadvacet centimetrů dlouhá.

Velbloud dvouhrbý žije v nehostinných náhorních stepích a polopouštích s velkými výkyvy teplot. Horku odolává díky vysoké postavě, jež vystavuje slunci jen malou plochu, dále pak i tím, že vylučuje velice zahuštěnou moč a výkaly a dýchá s malou frekvencí a jeho tělesná teplota kolísá v průběhu dne až o sedm stupňů. Velbloud vydrží bez vody i několik týdnů, díky schopnosti přežít až dvacetiprocentní úbytek této v těle, dokáže pít i slanou vodu.

Živí se suchou a trnitou pouštní vegetací, stepními a slanomilnými rostlinami. V případě žízně dokáže vypít i 110 litrů vody během deseti minut a tato se pak zadržuje v červených krvinkách nebo v tuku, jímž jsou vyplněny oba hrby.

Tito velbloudi žijí v až třicetičlenných stádech, jež vede vždy starý samec. V období říje samci často urputně bojují o samice, po třináctiměsíční březosti se pak rodí jedno mládě, jež je zhruba rok kojeno. Samci pak pohlavně dospívají v pěti až šesti letech, samičky už ve třech až čtyřech.

Divoce žije již jen maximálně tisíc kusů v poušti Gobi, chováno jich je ale asi půldruhého milionu kusů.