Alespoň nějaké ptáky dozajista znáte, a proto by se mohlo dost možná na první pohled zdát, že je vám vše jasné a zmiňovat je tu nyní je tedy holým nesmyslem. A do jisté míry máte snad i pravdu, jenže přesto si troufnu před vás předstoupil s poučným elaborátem stran ptáků.

Protože ač se zdá, že lidé pobrali rozumu (alespoň tedy v některých případech) více než ptáci, jsou mezi námi i tací, kterým nedocházejí moudra ptáky těmto sdělovaná. Prostě člověk kouká, co kde lítá, kouká po ptákách a přitom vůbec nevnímá, jak se jej tito snaží upozornit na skutečnosti ptákům dávno již známé.
A proto se pojďme nyní zamyslet nad tím, co nám ptáci sdělují, ač to nevyřknou, nebo v nejlepším případě to jen vypísknou, vykrákají, vyčimčarují nebo vykukají, čemuž ale člověk neporozumí, nemaje ani slovník česko-ptákovský, ani ždibec masa z pohádkového bílého hada.

Třeba takoví racci chechtaví. Vznášejí se na nebi a chechtají se člověku tam dole pod sebou. Člověku, jemuž však tento posměch nedochází a namísto rozletu se dál plahočí ve svém tak přízemním žití.

Nebo vlaštovky usedající houfně na dráty elektrického vedení. Přímo jako by říkaly: „Hle, vedení není nedotknutelné.“ A člověk? Zpravidla navzdory tomu raději udržuje odstup a vedení se spíše vyhýbá, než aby se k němu byť i jen přiblížil, natož aby se ho snad nějak dotknul. A nemusí jít jen o vedení elektrické.
Nebo ptáci posedávající v korunách stromů. Jako by našincům říkali, jak jsou z nás na větvi. My to však ani nevnímáme a a místo abychom byli na větvi ze svého počínání, jsme na větvi spíše z toho, co nás obklopuje. A namísto abychom větev použili na zhotovení kyje, kterým bychom hnali leckterý pochybný element, raději se na takové větvi věšíme.

A co teprve zvuky ptáky vyluzované! Jako by vyzývaly, aby šel člověk do nového dne s písní na rtech. A člověk? Vyluzuje nejednou leccos, jen zpěv ne. I kdyby mu snad bylo do zpěvu, není mu do zpěvu.

A ptáci zobající zbytky pohozené na chodníku či peroucí se o jedlý obsah popelnic? Ti jsou nejvýmluvnější a člověk by je neměl přehlížet. Protože sdělují, jaká nás čeká budoucnost. Že půjde-li to v naší zemi jako doposud, budeme všichni jako ptáci.

Už rezignovaně spílaje vedení poletíme z práce, ze životní úrovně budeme na větvi. A hlavně se budeme do jednoho stravovat u popelnic. Pokud tedy budeme mít podobni ptákům ostré lokty. Protože i u popelnic uspějí jen ti nejsilnější a nejšťastnější.

Sdílejte
Předchozí článekTabon oranžovonohý
Další článekPtačí Vánoce