Štítonosové, světlezobí či černozobí, jsou dlouhokřídlí ptáci žijící v Antarktidě a na jí blízkých ostrovech v Atlantiku a Indickém oceánu. V nejjižnější oblasti jejich výskytu však po vyvedení mláďat zůstává jen menšina z nich a většina migruje do severnějších oblastí za potravou.

Jedná se o bílé ptáky dosahující asi čtyřiceticentimetrové velikosti s osmdesáticentimetrovým rozpětím křídel a půlkilové hmotnosti. Poznáme je podle typických rohovitých štítků překrývajících jejich nosní otvory na horní části silného, kuželovitého zobáku a lysých bradavičnatých míst kolem jeho okolí. Jsou robustní, se silnýma nohama, lépe a častěji tudíž běhají než létají, po době hnízdění však dokáží při migraci uletět bez přestávky i 750 kilometrů. Usedají častěji na ledové kry než na vodu, do vody vstupují jen při koupeli, mají částečně vyvinuté plovací blány.

Jsou všežravci hledajícími potravu na pevnině. Žerou vše, co je alespoň trochu poživatelné, od uhynulých živočichů a vyplavených mořských řas přes odpadky z polárních stanic až po výkaly ptáků a savců. Přitom pobíhají po okolí a prohledávají i ty nejmenší škvíry. Nejpříhodnější dobou z pohledu množství potravy je období, v němž se začínají rodit malí ploutvonožci, kdy ozobávají pupeční šňůry mláďat i matek, pijí vytékající krev a hostinou je jim vyloučená ploutvonožčí placenta. V době hnízdění ptáků pak rovněž drze procházejí mezi těmito a kradou tučňákům vejce a čerstvě vylíhlá mláďata, přímo při krmení kradou tučňákům i potravu určenou pro jejich mláďata, a to i přímo ze zobáku; a podobně se chovají třeba i k buřňákům.
Jednotlivé páry štítonosů mají svá vymezená teritoria pro sběr potravy a hnízdění, tato si ale musejí vybojovat a hájit. Boj o teritoria je pouze rituální, na rozdíl od hlídání hnízda a mláďat, kdy útočníka napadají zobákem.
Hnízdí v listopadu a prosinci v hnízdech z nejrůznějšího materiálu postavených ve skalních štěrbinách, kde jsou chráněni před nepříznivým počasím i predátory. Hnízda jsou vždy skrytá a izolovaná od ostatních. Do hnízda snášejí samice dvě až tři vejce, na nichž oba partneři střídavě sedí až do vylíhnutí po cca měsíci. Mláďata jsou nejprve pokryta skvrnitým hnědým prachovým peřím, po dvanácti dnech se počínají objevovat první bílá pera a po asi osmi týdnech je výměna peří ukončena a mohou vzlétnout. V téže chvíli je rodiče začínají učit obstarávat si potravu a zůstávají pospolu až půl roku, během něhož mláďata nejednou škemrají u rodičů o potravu.
Z každého hnízda je většinou odchován jen jeden potomek, jenž je schopen ve věku tří až pěti let získat své teritorium a zahnízdit.