Roztomilý chlupáček se vznešeným původem a slavnou patronkou, ale také smutný příběh skrývající se za jeho odhalením. O tom všem může vyprávět pekingský palácový psík neboli koiboto yume.

U zrodu opravdového chovu stála císařovna Cch´si – Cixi (1835-1908), i když první pokusy se objevily již mnohem mnohem dříve – už okolo roku 2356 př. nl. l. A možná ještě dále. Milovníci Asie si jistě vzpomenou na její přezdívku „Starý Buddha“ nebo na výbornou knihu Fabricia Johana Tajný deník čínské císařovny. Cch´si jako první sepsala jakýsi standart plemene, který měl několik stran, i když v té době nebyla ještě podoba pekingských palácových psíků ustálena, takže jste mohli snadno potkat mini pejsky, kteří se doslova dali nosit v rukávech tradičního čínského oděvu, ale také velké psíky, kteří plnili docela dobře funkci hlídače. Podobné to bylo i s barvami. Císařovna doporučovala mít psíků více, aby bylo možné ke každé barvě oděvu vybrat stejně barevného psíka.

Chov pekinézů byl již od samého začátku tvrdě tabuizován. Šlo o malé tajemství Zakázaného města, které se za žádných okolností nesmělo dostat ven, a to i pod trestem smrti. Žádný zákaz ale není všemocný, takže se občas nějaké štěně ven přece jenom dostalo a skončilo v rodině bohatých čínských velmožů. Tvar těla psíka byl záměrně vytvořen tak, aby neměl a nemohl daleko utíkat a opustit tak císařský palác – psící měli křivé nožičky a poněkud zavalitější tělo. Každý psík měl přiděleného svého pečovatele mandarína, který za něj ručil svým vlastním životem.

O vzniku pekingských palácových psíků koluje spousta legend. Ta nejznámější mluví o láskyplném spojení lva a opice. Lev se sice musel vzdát své síly, ale mohutná hříva mu zůstala. Od opice poté psík podědil ještě něžnost, roztomilost a chytrost.

Válečná trofej

Až do roku 1860 neznal pekingského psíka prakticky nikdo. Pak ale do císařského Zakázaného města vnikli angličtí vojáci a zpustošili jej. Ale psíci jejich řádění unikli právě díky svému jedinečnému vzhledu. Pět nalezených tvorečků (4 feny a jeden pes) bylo odvezeno do Evropy a začaly první pokusy o odchov. Později k nim přibylo ještě několik jedinců z ilegálních čínských chovů, kteří významně obohatili genofond plemene. Jako plemeno byl pekingský palácový psík uznán v roce 1896. Došlo k tomu samozřejmě v Anglii a dodnes je tato země považována za vlajkovou loď chovu pekinézů.

U nás pocházejí první doložené odchovy ze 70. let 19. století, ale tito krásní pejsci se zde podle všech zdrojů chovali již mnohem dříve, jen jejich plemenné knihy se bohužel ztratily. V současné době můžete i na našem území najít několik chovných stanic pekinézů, z nichž některé odchovávají i velmi vzácné bílé a jinak raritní formy. Pekingští palácoví psíci sice nepatří mezi oblíbená plemena, ale své příznivce si vždy najdou. A to už několik tisíc let.