Orel bělohlavý je severoamerický velký dravý pták, žijící na většině území USA a Fuckanady a na severu Mexika, hlavně u vody oplývající potravou a se starými stromy v okolí.

Dospělý orel má hnědé peří na těle a bílé na hlavě a poměrně krátkém ocasu, pohlaví se barevně neliší. Velký hákovitý zobák s ozubím, nohy s krátkými silnými prsty a dlouhými drápy a duhovky jsou žluté.

Nedospělý orel má hnědé peří s bílými skvrnami.

Tělo orla bělohlavého dorůstá až více než metru, rozpětí křídel až dvou a půl metru, hmotnost dosahuje až sedmi kilogramů, přičemž samice bývá větší než samec. Velikost se liší především v závislosti na lokalitě výskytu. Na svobodě se tento orel dožívá asi dvaceti let, případně až třicítky, v zajetí i více.
Orel bělohlavý umí velmi dobře létat, vznášet se na tepelných vzdušných proudech. Létá až sedmdesátikilometrovou rychlostí, při ponoření rychlostí i více než dvojnásobnou.

Loví hlavně ryby, ovšem může se živit i mršinami, hlavně kopytnatců a velkých ryb, krade i potraviny v kempech, loví i savce a ptáky, plazy, obojživelníky a korýše, jeho živé oběti jsou většinou menší než on. Oběť chytá do drápů, jedním pařátem ji drží a druhým trhá. Při boji o potravu vesměs vítězí nad jinými mrchožrouty i dravými konkurenty, krade tak i potravu jiným dravcům. Je na vrcholu potravního řetězce, zdravého jedince tudíž žádný jiný tvor jako kořist nenapadá.

Žije u velkých vodních toků či ploch, jež mu skýtají dostatek potravy, preferuje plochy s obvodem nad jedenáct kilometrů, jezera s více než deseti kilometry čtverečními jsou ideální pro chov mláďat. Preferuje odlehlá místa, vadí mu přítomnost lidí. Na místech s nezamrzající vodou zůstává celoročně, jinde migruje na jih nebo na pobřeží moře.

Ke hřadování a hnízdění potřebuje velké jehličnany nebo krytosemenné dřeviny, dobře viditelné a s potravou na dosah.

Sexuálně dospívá ve čtyřech nebo pěti letech a často se pak vrací do míst, kde sám spatřil světlo světa. Páry žijí celoživotně spolu, po smrti nebo zmizení jednoho si druhý ale hledá nového partnera, k čemuž dochází i tehdy, nedaří-li se dlouho úspěšně vyvést mláďata. Budují hnízda největší se všech v Severní Americe a tato používají opakovaně s postupným přistavováním. Tato hnízda mohou být až čtyři metry hluboká, dva a půl metru široká a tunová, případně i větší. Hnízda jsou hlavně na stromech, pouze nejsou-li tyto v dosahu, může být hnízdo postaveno i na zemi. Samice snáší jedno až tři vejce ročně, tři mláďata ale přežijí málokdy. Po dobu inkubace se oba partneři střídají v sezení na vejcích a hledání potravy.