Už jste někdy viděli ptáka, jenž by změnil nebeskou klenbu za život ve vodních hlubinách řek, rybníků, jezer, moří či dokonce oceánů? Ne toho, který se třeba dokáže pohupovat na vlnách a tu a tam se ponořit na několik okamžiků pro svou kořist, to aby se nasytil. Myslím třeba vrabce, sýkorku, vránu, slepici, orla anebo i obra nesoucího označení albatros, kteří by se jednoho dne potopili do vody a počali žít a chovat se jako docela obyčejné, jen jaksi neobyčejné, ryby.
Už jste někdy viděli rybu, která by se rozhodla usídlit a žít na souši? Třeba sumce, kapra, cejna, okouna, candáta či štiku, kteří by prostě jednoho dne vyšli z vln na pláž, lehli si tu na lehátka a deky a opalovali se až do setmění, kdy by zašli třeba na louku na večeři a pak si ustlali v noře pod vykotlaným stromem. Lína líně posedávajícího v putyce nebo tryskem běžící tresku, u kiosku ve středu města žeroucího žravého žraloka nebo hlavatku na hlavní třídě.
A viděli jste někdy pozemské tvory, jindy nelétavé, létat? Kočku s křídly, psa na dlouhých opeřených perutích, medvěda s křídly jaksi netopýřími? Zajíce na rogallu, divočáka ve větroni, jeleny unášené na své pavučince, totiž jelenčince, podzimním větrem, hrocha v tryskáci, lidoopa na křídlech motýlích či kolem lustru bzučící užovku?
Neviděli?
Nezoufejte ani nedostávejte strach o mé duševní zdraví. Já tyto taky neviděl, neužívaje halucinogenních látek. Protože je to prostý nesmysl. Co by dělaly ryby na suchu, co by si počali ptáci ve vodě nebo vzduchoplavci z řad nelétavců? Museli by se všichni zbláznit. Zbláznit jako… ano, jako lidé.
Protože jen lidé se nejednou noří do hlubin či stoupají k výšinám, ač je to zcela v rozporu s jejich přirozeností. Jen lidé si nemohou pomoci, nedbají zvířecí moudrosti.
Jenom lidi prostě jaksi nejsou tak docela normální.
