Byl to učiněný ráj na zemi. Jak jenom přenádherné a hojností oplývající místo, kde naše myšky žily! Místo v české kotlině, mlékem a strdím oplývající. A nejen mlékem a strdím. Protože toto místo oplývalo snad vším, po čem jen myší srdéčko mohlo zatoužit.

Byl to učiněný roh hojnosti, kde stačilo natáhnout tlapku a už se mohl mlsný jazýček polaskat nejednou lahodnou krmí, bylo to místo, kde byly malé hlodalky za všech okolností hezky v suchu a teplíčku a kde je nikdo příliš nerušil. Kocoura nevidno, a když není kocour v domě, mají myši pré.

A tak si tu myšičky spokojeně žily. Jedly, pily, hodovaly, dobrou vůli spolu měly a jejich řady se utěšeně rozrůstaly. Nebylo snad dne, kdy by alespoň jedna nová nespatřila světlo světa, a když pak některá skonala, to vám bylo truchlení! Myšky se scházely a hodovaly pěkně pospolu v družné zábavě a zdálo se, že je jejich štěstí bezbřehé. Že nic nemůže jejich blažený stav narušit.

Ovšem bohužel nic netrvá věčně. A věčným nebyl ani jejich rajský pobyt vezdejší.

Jednou totiž do těchto míst zavítali nevítaní návštěvníci. Myšky je neznaly a tito jim na první pohled vůbec nepřipadali nebezpečnými. Protože takových tu dnes a denně procházely celé zástupy a od jim podobných hrozilo nanejvýš to, že myškám zcizí rozjedenou nakousnutou krmi, již však podobní vzápětí nahradí krmí novou, čerstvou a neméně lahodnou.

Ovšem cosi bylo tentokrát jinak. Protože dvounozí příchozí byli jiného druhu než ti, koho tu myšky zpravidla vídaly. Navenek se sice od ostatních nelišili, zato uvnitř byli zcela jiní. Bezcitní, zlí, krutí.

Říkali si… jak jenom že si to říkali? Aha! Hygienická kontrola. A ani trochu se jim nelíbilo, v jaké blažené symbióze tu myšky s lidmi žily.
Jakmile tito nezvaní hosté uviděli myší trus, jímž byly dlážděny zdejší pěšinky, bylo nedobře, když zahlédli kmitání hlodavečků sem a tam, bylo zle. A když pak viděli myšičku na zeleným rendlíčku, bylo nejhůře.

Začaly perzekuce, začalo údobí hladu, pronásledování, smrti. Kolik jen myšiček přišlo o život, kolik jich muselo opustit svůj domov!
Ale nebojte se, neumřely všechny. Některé přežily a zanedlouho se v těchto místech opět rozhojnily. A žijí tu spolu s lidmi dodnes.
Jak že se tomuto místu říká?

No přece český supermarket.